Kolonie Tharwa

Příběh, který budete číst se odehrál za vlády krále Miriho II. během Druhé Velké války. Většina bojeschopných mužů je v armádě a v továrnách a dolech nemá kdo pracovat. Král Miri tedy rozhodl o zřízení trestanecké kolonie u města Tharwa. Z celé říše jsou do dříve krásného a úrodného údolí sváženi vězni, aby zde produkovali rudu a další potřebné suroviny.

Trestanecká kolonie je místo, kam se nikdo nechce dostat, ale kam jsou týdně přiváženy desítky zločinců, odsouzených i neodsouzených. Tharwské údolí, neboli kolonie, je skvělým místem pro krále, ne už tolik pro vězně. Jeden konec údolí je ohraničen nezdolatelnými štíty a druhý konec dravou řekou Orion. Pořádek udržuje císařská stráž s milicíři a moc mají pevně ve svých rukou. 

A právě do této kolonie míří na konci léta roku 440 tři vozy plné čerstvě odsouzených. Mezi více než třemi desítkami životních ztroskotanců sedí na druhém voze mladý Hex, od dvanácti let vrah z povolání, který byl ale odsouzen za neplacení daní. Kousek od něj je málomluvný válečník ze severních klanů půlměsíce Méta. Na třetí a posledním voze je severský bard Cardan.

Ať už byli odsouzeni po právu, nebo ne - každý fyzicky schopný muž je poslán do Tharwy a říká se, že rychlá smrt na špalku by byla milosrdnější.

Po čtyřech dnech plných nudy a nadávek se před konvojem se zajatci začínají zvedat ostré masivy Zapovězených hor. Ale hory jsou pořád ještě daleko a trvá další více než týden, než k nim plně naložené vozy s doprovodem dorazí.

A právě tady začíná mé vyprávění. Netvrdím, že jsem u toho byl, ale ten, kdo mi celý příběh vypověděl ví, že mluví pravdu, aby i vy jste uvěřili. Přesto ale: i ten nejlepší příběh si sem tam zaslouží vylepšení.