21. čevna 592, sobota

Po raním probuzení, Hiruzenově meditaci a mé modlitbě jsme ještě rychle proheldali celé doupě. Motivovalo nás totiž Lainino proroctví ze kterého jsme vydedukovali, že Gato je onen proměněnec. Hiruzen pak ve staré kocourově našel polovinu měďáku s trpasličí runou. Jestli ale nějak souvisí s Gatem, nevíme.

Sešli jsme tedy do Lurganu a zamířili přes město do Létajícího prasete, kde jsme potkali oba bratry majitele - Suneho a Chvalda. Překvapila je informace, že odjíždíme, ale hezky se s námi rozloučili. Když jsem se vrátili se všemi věcmi z našich pokojů, na stole stála láhev vína s etiketou, která hlásala: Velana. Věděla jsem, že je to jedna z nejznámějšíh vinic Ventary a doteď jsem v šoku, že takové víno (podle mého odhadu taková láhev stojí i ke stu zlatých) ojevila tady na Ostrově.

Pak jsme bratrům vnutili jeden drahý kámen a pár zlatých, přátelsky jsem se rozloučili a vyrazili jsme do města. Cesta nás zavedla k Haraldovi se kterým jsme se jednak chtěli rozloučit a jednak ještě naposledy něco zobchodovat. Z věcí, které jsem nalezli a nevěděli co jsou nám Harald rozpoznal, že Hiruen má u sebe flakón se silnou žíravinou a Grendel jakousi trhavinu. Obě vělmi účinné a nebezpečné věcičky. Moj žihadlo z krabopavouka jsme pak vyměnili za dva flakóny Elixíru Sedmibílí, velmi účiného lektvaru na léčení.

Po dojemném rozloučení s Haraldem jsme se konečně dostali na hrad. Na nádvoří bylo velmi rušno, vojáci a vlastně všichni chodili sem tam a chystali se na výpravu. V davu jsme našli jarla, který nás odvedl stranou, dal nám mapu Suiských držav a také radu, abychom město opustili co nejrychleji. Pak se stroze rozloučil a my šli za Pankrácem, kde jsem vyzvedli Grendelův štít z krabopavoučího klepeta, doplnili pár maličkostí a pak hned do stájí pro proviant a 3 koně. 

Takto jsem vyrazili z hradu, kde na nás čekala Hilda. Ta jela první na svém bílém koni. Za ní Grendel na černé kobyle, můj hnědák, na kterého jsme naložili zavazadla a nakonec já s Hiruzenem na bílém koníkovi.

Vyrazili jsme na sever. Pršelo. Hned za městem začala cesta stoupat a před námi se k nebi tyčily vysoké hory se sněhovými čepicemi.