22. června 592, neděle

Kromě pár přestávek na vymočení a jídlo jsme jeli celý den. Cesta ale trvá pomalu. Jedeme do kopce a prší. Štěstí, že jsme si ve městě koupili pláště a trochu teplejší oblečení.

Cestou moc nemluvíme, každý si přemýšlí nad svými myšlenkami. Jsme tady na Ostrově už skoro měsíc... Řekla jsem Hiruzenovi víc o Laini. Potřebuju, aby pochopil, čím je tak vyjímečná. I mně to pomáhá. Když vím, že je na Ostrově, najednou mám v srdci víc klidu. Znám její schopnostmi. Vím, že už si prožila hodně těžkých chvil. Tohle je jen další kapitola v jejím životě, na jejímž konci se spolu vydáme zpátky domů. Snad.

Večer jsme dojeli do vesnice Gorigar. Je to spíš malá osada, ale je tu hostinec, kde jsme se mohli najíst, usušit oblečení a vyspat v posteli. Ještě jednou. Podle Hildy nás teď čeká několik nocí v lese.