Filibert Čtyřprsťák

Krásné ráno. Probudil jsem se v relativně měkkém loži a vidouc, že Bowdevan ještě spí, šel jsem ho jemným zatřesením probudit. Jak Bowdevan otevřel své oči, spatřili jsme, že hobitova postel já prázdná a co víc - zcela určitě v ní v noci nikdo ani nespal. S myšlenkami tipu “Filibert leží někde pod stolem” jsme sešli dolů do hostince na snídani.

Objednali jsme si míchaná vejce se slaninou a pivo a já si zapálil dýmku. Rozhodně jsme nikam nespěchali, jen mezi řečí jsme od hostinského vyzvědělil, že když jsme se předchozí večer odebrali na kutě, hobit ještě zůstal. Pak se udála menší potyčka, ale jestli do ní byl zapleten i náš přítel, to hostinský nevěděl.

Měli jsme neblahé tušení, ale nejprve jsme dosnídali. Zatímco Bowdevan šel někam hledat stopy po bitce, já přisedl k dalším dvěma jediným strávníkům. Byl to manželský pár lidské rasy a přijeli do města na jarmark. Nicméně vražda radního zapříčinila, že jim obchody nešli tak dobře jak doufali. Procedili něco o “zasraných hobitech”, jejichž druh radního zabil. Přiznali také, že ač šli spát brzy, zahlédli ještě včerejší bitku, kterou vyvolala právě přítomnost jednoho člena chlupatonohého národa.

S touto informací jsem šel za elfem, který mezitím zjistil, že na dvoře nic nenajde, leč na futrech dveří byly znatelné stopy malých rukou, které se snažily něčeho zadržet. Bowdevan sice soudil, že se někdo snažil dveře vylomit, já ale uhodl (jak se později ukázalo), že se někdo snažil zabránit tomu, aby byl vytažen ven.

Řekl jsem mu o svém zjištění a společně jsme se rozhodli, hledat našeho přítele nejdříve v místní věznici na kterou jsme se doptali. Cestou jsme se přeli, jak se do věznice dostat, až jsme vymysleli, že mě spoutá a přivede jakožto zloděje a tak mne lehce spoutal na rukou a vedl mne do vězení, jakožto chyceného lapku. Strážný v bráně byl poněkud podezřívaví, ale několik mých plivanců všude kolem a Bowdevanův kopanec do mého kolene ho přesvědčili. Málem došlo k popravě ihned, ale naštěstí jsem byl zaveden k veliteli a to pod podmínkou že vím, něco co mne možná zachrání život.

Velitel byl člověk a rasista k tomu (co se to tady na severu děje?) a nechtěl příliš vyjednávat. Dal jsem tedy elfovi smluvené znamení, vysmíknul sem ruce z “pout” a začala bitka. Elf na ohromeného vojáka převrátil stůl a začal ho sekat mečem hlava nehlava. Já se pustil pěstmi do svého strážce a se štěstím a mou milovanou sekerou (kterou elf šikovně pohodil mým směrem) jsem zvítězil. Hluk však přivolal další stráže, které jsem dočasně zastavil zatarasením dvěří. Pokusili jsme se vyjednávat a do malé díry ve dveřích narvali velitelovu hlavu. Nikam to však nevedlo a tak, umírající chlap brzy vyzradil tajnou chodbu vedoucí přímo do žalářů.

Dali jsme se na útěk a brzy se skutečně dostali k celám. Po hobitovi však nebylo ani stopy.

* * * 

Filibert se probudil s příšerným bolehlavem, který však byl zaviněni spíše bitkou, než pitkou. Byl v temné cele a všude vládlo ticho a tma. Ve vedlejší kleci seděl starý trpaslík velmi zašlého vzhledu. Náhle na konci chodby zamrkalo světlo pochodně a stráž přinesla každému vězni misku polévky. Když zase nastala tma, dal se hobit rychle do akce. Pomocí malé lžičky se mu podařilo odemknout zámek a následně pomohl i trpaslíkovi. Jenže kudy ven? Venku se evidentně něco dělo, protože byl slyšet hluk a volání. Šli na druhou stranu chodby, ta však končila zdí s malým otvorem u země. Skočili dolů a dopadli do hoven a splašků - do kanálu.

* * * 

Přesně v tu chvíli jsme do sklepení doběhli já a Bowdevan. Našli jsme jen prázdnou chodbu, otevřené cely a na konci zeď. A dole v kanalizaci hobita a ještě nějakou postavu. Vytáhli jsme je nahoru a vydali se zpět chodbou, kterou jsme přišli. Vlastně jen velkou náhodou jsme nalezli nenápadnou odbočku a tudíž i cestu ven.

Stále potřebujeme koupit páčidlo, potřebujeme do knihovny a potřebujeme, aby ve městě nebylo vyhlášeno pátrání po naší skupině. A taky nevíme, kdo je trpaslík, kterého Filibert zachránil z vězení.