Prolog

Nad ránem třetího dne od nalezení kladiva družina spatřila na obzoru kouř. A jak hodiny ubíhaly, krajina se otevřela. Kolem již nebyly kopce, jen obrovské jezero Nîmer. A tak nejprve Boudevanovy zkušené oči a pak také zbytek posádky Trórova kladiva uviděli město, které se rozkládalo na pravém břehu jezera.

Celému městu vévodil velkolepý skalní výběžek, který byl jako klín vražen do vodní plochy, na němž stál královský hrad - velkolepá tvrz zbudovaná na základech staré pevnosti z dob války mezi elfy a lidmi. Celou pevnost od okolního města dělil jediný kamenný most.

Toho večera, naposledy před vjezdem do přístavu, Trórovo kladivo zakotvilo u jedné z mnoha rybářských osad na břehu jezera. Dobrodruzi a Orik se vypravili do místního hostince. Po pořádné večeři, která se příjemně odlišovala od stravy posledního týdne, Orik spustil:

"Ogaři, tady před branama Nimeru se naše cesty na krátkej okamrk rozdělí. Páč do přístavu má dorazit Trórovo kladivo s kumpanyjí trpaslíků, bylo by krapet divný, kdyby najednou byl na palubě i elf s hobitem. Takže jsem si myslel, že bude nejlepší vás vysadit předem. Až budete ve městě a my vyřídíme naše byznysy, tak se všici sejdem v pazlu U Pleše a plnovousu, kde vám předám prachy za vaší námahu." Dodal k mírné nespokojenosti dobrodruhů. Když však Orik objednal další rundu medoviny a zaplatil jim noclech, byla jejich nespokojenost ta tam.

S úderem půlnoci a radou, aby do města vyrazili už časně z rána, se Orik vypotácel z hostince ven a také družina se odebrala ke spánku. Zatímco Boudevan s Thongarem okamžitě usnuli, Filibert ještě chvíli přemýšlel, co ho vlastně v následujících dnech čeká. Byl před nimi Nîmer - největší město severu.

…

V Nimeru jsme chtěli být co nejdřív a tak jsme vyrazili ještě za tmy. K branám hlavního města jsme dorazili krátce po rozednění, mohlo být tak 8 hodin dopoledne. Už cestou jsme si všimli, že do města míří desítky lidí z celého okolí. Někteří byli zcela zjevně kupci. Naší domněnku, že se jedná o jarmark za branami potvrdil jeden měšťan, kterého se Filibert zeptal. Domluvili jsme se, že se v městské knihovně doptáme na rodokmen pánů z Undviku a tak jsme se vidali do centra. Ač se to mým družiníkům moc nelíbilo, přeptal jsem se strážného, kde že se knihovna nachází. Ten, zcela znuděn svou službou jen potvrdil, že jdeme dobrým směrem.

Došli jsme na hlavní náměstí. Jarmark již probíhal a kolem nás se tísnili stovky lidí.

“Než pudem do knihovny, potřebuju si už nutně koupit fajfku a kuřivo” řekl jsem a zamířil k nejbližšímu stánku, jehož majitel vyvolával, že právě takové zboží je u něj k zakoupení.

Koupil jsem u něho jednu elegantní fajfku na poklidné bafání a jednu malou, cestovní aby mi naše cesty lépe ubíhaly. Také tabák a jeden extra silný tabák jsem u něj zakoupil a jeden balík silného koupil i Filibert. Mám podezření, že mi ho bude chtít cestou prodat, až mi dojde můj.

V čele náměstí stálo podium a právě k němu nás začal dav tlačit. Byli jsme asi v desáté řadě, když na podium byli přivedeni vězni a radní začal ohlašovat, že za různé delikty, jsou tito odsouzeni k popravě. Dal začal hučet vzrušením. Popadli mě emoce a já popadl ze země oblázek a dobře mířenou ranou jsem trefil jednoho z odsouzenců přímo mezi oči. Ten se ihned poroučel k zemi a na jeho kumpány začalo létat vše, co měli lidé po ruce. Zelenina, koňská a jiná lejna..

První odsouzenec byl popraven a již si kat chystal dalšího. V tom se mezi mnou a hobitem někdo protlačil. Díky tomu jsme zjistili, že jednak nás někdo okradl o měšce (naštěstí jen o ně) a druhak tato malá postava (nejspíš hobit) upoutala naší pozornost. Díky tomu jsme krásně viděli jak zpoza opasku vytahuje lesklou dýku a vrhá ji po radním, který prve pronesl rozsudky smrti. Ten zasažen do hrdla vyhodil nohy vysoko do vzduchu a cákanec krve opsal dokonalý oblouk. Na náměstí vznikl samozřejmě šílený zmatek. Jen pohledem jsme se s přáteli dohodli na jasném plánu - musíme vystopovat neznámého útočníka.

Byl to Bowdevan, který malého vraha zahlédl prchat směrem pryč. Rozběhli jsme se za ním úzkou uličkou. Náhle malá postava vyskočila do vzduchu a obratně po zdi vyšplahala na střechu, po které utíkala dál. Elf udělal Filibertovi stoličku a ten se s jeho pomocí také dostal na střechu. Já s Boudou jsme neznámého pronásledovali dál po ulici. V tom se nad námi mihl stín a mi pochopili že neznámí přeskočil ulici, což bylo asi 5 metrů na další střechu. Filibert znejistěl a zastavil, ale námi vyhecován se rozběhl a skočil…

… Nevím jak, ale přeskočil. Ne tak čistě, ale ano! Ztratili jsme oba akrobaty z dohledu, ale běželi jsme dál stejným směrem. Filibert běžel seč mu jeho malé, chlupaté nožky stačily. Dostali jsme se všichni na malé náměstíčko. Filibert sešplhal po břečťanem porostlé zdi a jen tak tak jsme zahlédli prchajícího, jak proskakuje oknem do jednoho z domů. Běželi jsme dál. Bowdevan jako zázrakem proskočil oknem také a já a hobit jsme běželi dál a doufali že neznámému nedběhneme.

Nenadběhli. Místo toho na druhé straně domu byl pouze vstup do městských kanálů. Nedalo se dělat nic jiného, než že tam vlezeme. A tak náš sličný elf sjel po žebříku a ocitli jsme se v kanalizaci. Z opatrnosti jsme nerozsvěceli žádné světlo a byl jsem vybrán, abych šel první. Pomalu jsme došli ke schodům, které vedly dolů. A tak jsme šli stále hlouběji a hlouběji. Cvaknutí mříže. Někde před námi cvakla mříž. Zrychlili jsme a skutečně jsme po chvilce mříž našli. Napadlo mě zkusit mříž vysadit z pantů a skutečně se to podařilo. Šli jsme dál chodbou a podle vzduchu a rozestupujících se stěn jsme poznali, že jsme v místnosti. Nic jsme neslyšeli a tak vznikl plán. Filibert zapálí pochodeň a půjde středem místnosti dál. Já půjdu podél levé zdi a Bowdevan nás bude krýt lukem.

Sál byl však zcela prázdný. Jen na jeho konci (u druhého vchodu) stála ona malá a zahalená postava. Nechtěl jsem, ale elf mě přemluvil ať na ni zaútočím. Sám si připravil šíp a vyslal ho směrem k postavě. Netrefil a já nedoběhl. Mezi ní a mnou padla mříž. Postava pozvedla ruce ke stropu a z nich začali šlehat blesky. Nám se nic nestalo, ale na druhé straně, odkud jsme přišli, ze začal zhmotňovat jakýsi elementál.

Na malého čaroděje jsme už ani nepomysleli a rozhodli se bojovat. Elf střílel šíp za šípem, hobit pobíhal kolem a sekal netvora do nohou a já se mu postavil tváří v tvář. Šlo to ztuha. Dokonce bych řekl, že jsme si nevedli moc dobře. Pak ale Filibert prokázal své cirkusové nadání a vyskočil našemu nepříteli na záda. Vyšplhal se mu až za krk a začal ho svým tesákem sekat do krku. Opět jsem udeřil, ale sekera mi zůstala v netvorově stehně. To jsem nemohl dopustit a začal jsem ji páčit. Netvoř mne však nakopl ohromnou silou. Na poslední chvíli jsem se pořádně chytil své sekery a využil jsem elementálovi síly, abych ji z něho vysvobodil. Vidouc, že hobit bije netvora hlava nehlava, rozběhl jsem se a naposledy pořádně udeřil. Elementál se vzepjal a tu hobit posledním pohybem odkrojil jeho hlavu od těla. Z příšery zůstala jen hromádka hlíny, ve které Filibert nalezl záhadný kámen s vyrytou runou.

Rozběhli jsme se k mříži, ale zakuklenec tam již nebyl. Naštěstí hobit nalezl místo, kde s pomocí onoho kamene mříž otevřel. Běželi jsme dál a dostali se na rozcestí. Bowdevan vystopoval, že jediné stopy vedou pravou chodbou, ale tam jsme narazili na padací dveře, které jsme nebyli schopni otevřít. A tak se náš malý hobit vydal na průzkum. Cesta, která vedla rovně, ho zavedla až k žebříku mířícího ze stok. Věděli jsme tedy, že se odsud dostaneme, ale ještě zbývala jedna cesta.

Došli jsme však k hluboké propasti. Asi 9 metrů hluboké a 4 metry široké. Hodil jsem dolů kámen, abychom zjistili co je na dně. Zjevně však jen splašky, výkaly a bahno - to podle mlaskavého “čvacht” které se ozvalo.

Za mé a elfovi pomoci tedy hobit elegantně přeskočil propast a vydal se do temné chodby.

Po mnoha zákrutách přišel do malého sálu, ve kterém hořely 4 ohně a byla jedna hrobka. Nevíme přesně co se tam stalo, ale hobit se zanedlouho vrátil značně otřesen. Hodili jsme mu konec lana a s jeho pomocí ho dostali zpět k nám.

Záhadného zakuklence / čaroděje jsme toho dne nenalezli. V nejbližším hostinci “U Dubu” jsme se vykoupali a zaplatili nocleh.

Co bude dál? Kdo je ona záhadná postava? Proč vraždila a kam se ukryla? To jsou jen některé z mnoha otázek, které se nám při usínání hodní hlavou.

A musíme koupit páčidlo.