Šumění havraních křídel

Do Nimeru jsme se dostali bez jakýchkoliv dalších problémů. Cestou jsme od kupců jdoucích proti nám dozvěděli, že ve městě byl sice někdo (zase) zavražděn, ale pachatelé po sobě nezanechali žádné stopy. Na Chrámovém náměstí jsme se rozloučili se ševcem a dohodli jsme se s ním, kde se večer sejdeme, aby nám předal naši odměnu.

Rozhodli jsme se jít k Orimu, abychom v době jarmarku nemuseli platit za předražené ubytování. Jelikož u sebe neseme hodně peněz, navrhnul jsem svým druhům, uložit část našeho jmění do jedné z trpasličích bank. Každý jsme si tak založil vlastní konto, někdo s lepšími, někdo s horšími úroky. Pak jsme zašli ke kováři, kde si Bowdevan zadal zakázku na nové šípy, já na vyčištění zbroje a Filibert si zaplatil opravu svého nového “meče”. Pak už jsme zamířili k Orimu.

Ve svém alchymstickém krámku měl zrovna hosty, tak jsme nechtěli rušit. Jenomže hobitovi praskl řemen batohu a celý obsah se hlasitě rozkutálel po podlaze. I jeho tajemná kniha vypadla na podlahu a jeden z hostů, ve kterém jsme rozpoznali slepého kronikáře Throndila, se ke knize vrhnul, vzal ji do rukou a omdlel. Vše se seběhlo nesmírně rychle a nikdo z nás nestačil reagovat. Měli jsme o starého pána strach, ale podařilo se nám ho probrat.

Řekl nám, že v knize je jakýsi démon, jehož je možné vyvolat rituálem “Havraních křídel”. Souhlasili jsme, že budeme nápomocni a slíbili dodat silnou kyselinu a roh sukuby. Havraní peří měl ve svých zásobách Ori. Domluveno bylo, že obřad musí proběhnout dnes o půlnoci, neboť byl zrovna úplněk.

Jelikož mám nejvíc zkušeností se ženami, byl jsem vybrán abych sehnal roh sukuby, zatímco elf s hobitem měli za úkol, udělat ve městě nějakou diverzní akci, aby byla pozornost města odlákána mimo čtvrť, kde žije Throndil.

Já se vydal do hostince "U dubu", kde jsem se již dřív potkal se zaklínačem Tarasem, který, jak mi řekl Ori, se po mě stejně sháněl. Skutečně jsem ho v krčmě našel a zeptal jsem se ho, kde do večera najít sukubu. Jak jsem předpokládal, poslal mě zeptat se do "Pičaryby" a navrh dodal, že až skončím s touto podivnou akcí, má pro mě jednu zaklínačskou zakázku.

U Pičaryby mi moje stará známá bordelmamá, vynadala, ať nechodím za sukubou, když její děvčata jsou stejně lepší. Pak ale dodala, že ta mrcha, která jí bere zákazníky se nachází v jedné čtvrti dolního města. Nechal jsem u ní vzkaz pro svoje kumpány, kam mám namířeno. Stejně jsem jim nechal vzkaz i U dubu.

Došel jsem do čtvrti, kam jsem byl vyslán, ale nevěděl jsem, jaký dům mám hledat. A hle: žebrák! Ti jsou vždy dobře informováni. A tak jsem mu pod příslibem pár stříbrňáků položil jasnou otázku: Kde tady najdu sukubu? Žebrák, vidouc lesk střábrných mincí, ukázal na dveře a byl zklamán, když jsem mu nic nedal.

Otevřela mi stará babka a z prvu mě nechtěla pustit dovnitř, že prý nejsem sukubin tip. Ale otevřel jsem si sám a došel do suterénu, kde u kádě s horkou vodou, připravovala se sukuba na večerní hosty.

Byla krásná a její rohy byly naprosto výstavní, stejně jako její ňadra, pyšně se dmocí v horkém vzduchu. Asi jsem skutečně nebyl její tip, ale když jsem se svlékl a hupsnul do lázně, v mžiku byla u mě. Nejdřív jsme jen tak tlachali, až jsem svedl řeč na rohy. Byl jsem totiž od počátku přesvědčen, že nebude třeba, krásnou sukubu mordovat.

Přiznala mi, že rohy jí neustále rostou a tak jsem vyložil karty na stůl. Můj nápad se jí vůbec nelíbil, ale něco v jejích očích mi říkalo, že tahle holka ráda riskuje. Smluvil jsem s ní tedy tuto sázku: Zahrajeme si kostkový poker. Vyhraje-li, oholím si celý svůj plnovous. Budu-li ale já vítězem, nechá mě upilovat jí kus svého rohu a ještě si to spolu rozdáme. Nebudu chodit kolem horké kaše. Byly to nervy, ale vyhrál jsem. Nejdřív jsme strávili příjemné tři hodinky v její posteli, a kádi a na stole a sófa a pak jsem jí (bez pláče se to neobešlo) upiloval malý kus jednoho jejho rohu. Na závěr bych rád dodal, že její názor na trpaslíky jakožto milence se výrazně zlepšil.

Pak jsem zamířil k Throndilovi a tam jsem se setkal s hobitem, elfem, pánem domu a jeho pomocníkem Hoffem. Protože jsem dorazil jako poslední, vše už bylo připraveno. V patře, kde má slepec Throdnil pracovnu byl na zemi namalován veliký kruh. Uprostřed byla otevřena hobitova kniha a hmoždíř. Throndil vzal gryfovi slzy, sukubin roh a havraní pera, všechno hodil do hmoždíře a plivl do něj. Když vše rozdrtil, polil kaší knihu a na nás všechny padlo vidění:

Skupina lovců jede lesem. Před nimi utíká malé dítě, zakopne a spadne pod strom. Tu se před dítětem objeví zahalená postava. Vztáhne ruku se zlatým prstenem a červeným rubínem a.. vidění zmizelo.

V jednom z rohů pracovny se objevil přízrak, který jsme viděli ve vidění, nejblíž stál Filibert, ale do boje jsme se vrhli všichni. Měli od Throndila nakázáno, že se nikdo a nic nesmí dostat do kruhu kolem knihy. Podařilo se, ale Bowdevan na tom byl velice špatně. Ze záhadných okolností nechtěl hobit použít poslední zbytky naší léčivé vody, ale na smrt bledý Bowdevan ho kopnutím přesvědčil, že teď nebo nikdy.

Throndil pokračoval v rituálu a my měli brzy další vidění:

Stojíme ve sklepení ve kterém je několik postav s maskami a koukají na mapu Nimeru, konkrétně na hradní část.

Další přízrak. Další krátký boj. A obřad pokračuje dál

Královský bál a za králem se zjevuje nám známá postava. Podřezává královi hrdlo a krev prýští na všechny strany.

Tentokrát ale žádný přízrak. Jen za Throndilem se zjevila postava a mocným škubnutím zlomila slepcovi vaz. V tu samou chvíli zachvátil celý dům požár a postava zmizela ve dveřích. S elfem jsme vyběhli za ním na ulici a dali se do pronásledování. Filibert to vzal zkratkou oknem a brzy nám byl v patách. Sledovali jsme nejasné stopy, které se ztrácely v kapkách deště. Postava vyběhla po schodech na střechu domu a hobit za ní. Já a Bowdevan, jsme běželi stejným směrem po prázdné, mokré ulici. Honička trvala několik minut, když na delší rovince, vytáhnul elf omračující šíp, zamířil a trefil vraha do zad. Tu k němu přiskočil Flibert a strhnul kápi. Byl to Hoff, Thondilův pomocník.

Blekotal něco o spiknut… že není cesty zpět... že konal na příkaz Bratrstva dlouhých stínů… svět shoří... nastává nová éra, nejsme schopni to zastavit… Ale moc z jeho slov nechápeme. Víc se nám z něj nepodaří dostat a Hoff nám zemřel v náruči. Na krku měl zavěšený zvláštní amulet ve tvaru plamene, který vrhá stín.