Oslava jara

Hned druhý den po Obřadu havraních křídel jsme se rozhodli dostat se na hrad a varovat krále. Ve městě vrcholil jarmark a jedním z hřebů celého programu měly být dva turnaje - v lukostřelbě a v zápase. Já s Bowdevanem jsme se rozhodli pro účast, neboť kromě peněžité výhry měli vítězové zajištěno místo na královské hostině ten den večer. Nevěděli jsme ale, jak na hrad dostat Filiho, když tu (jak náhoda je milosrdná) dostal úkol od svého cechu.

Došli jsme (elf a já) na Velké náměstí, kde vyrostla tribuna pro několik stovek lidí. První turnaj byl v lukostřelbě a Bowdevan se na poslední chvíli zapsal mezi soutěžící. V prvním kole přemohl s velkým štěstím místního miláčka Ostříže Zdeňka. Ten byl naneštěstí rasistické hovado, takže když prohrál strhla se kvůli jeho nevhodným poznámkám na Bowdevana menší šarvátka. Do druhého kola náš přítel nastoupil hobit Kvítko “Bukvice”. Hobit sice střílel lépe, ale ukázalo se, že přešlápl čáru a jeho výsledek tak nebyl započítán - Bowda je ve finále!

Ve finále se Bowdevan utkal Geyradem - potulným lovcem z království Alba. Ale tajuplný mladík střílel výrazně lépe a po třech střelách bylo rozhodnuto - elf Bowdevan byl poražen. To se nám ale sakra nehodilo do krámu a tak jsem vítěze turnaje vzal kolem pasu a odvedl ho slavit do hospody. Nakonec však ani tento můj úskok nebyl potřeba, protože Bouda zjistil, že Geyrad před finále poškodil jeho luk a rozhodčí tuto připomínku uznali. Bowdevan se tak stal vítězem turnaje, majitelem 60 grošů a černého šípu (hlavní ceny turnaje)

…

Mezitím, co elf takto nečestně a šťastně vyhrál, vydal se Filibert do sídla zlodějského cechu a uschoval si u nich veškerý svůj majetek. S sebou si vzal jenom své černé oblečení a dýku, stříbrný prsten, dva paklíče. Pak se vydal k hradbám a podařilo se mu dostat se na cimbuří. Vyhnul se strážím a po schodech opět sestoupil. Tentokrát ale ve vyšším městě. Vydal se k mostu, který vede na hrad, pod nímž měla vést tajná cesta, kde mu kolegové z gildy nechali výbušninu.

Potloukal se kolem mostu tak divně, že ho zastavila stráž. Ale Filibert se nedal - vytasil se s propustkou. Pak nenápadně vlezl pod most a dostal se k vrátkům vedoucím do tajné chodby. Kde pro něj bylo od jeho kumpánů připraveno vědro s výbušninou, křesadlem a pochodní.

…

V davu na náměstí jsem se Geylordovi vytratil a vrátil jsem se do velkého stanu, který byl postaven naproti velké tribuně a ve kterém se chystali všichni soutěžící. Tam jsem zjistil, že mohu bojovat jakoukoli zbraní, ale nesmím nikoho zabít. Bowdevan mi masíroval záda a já se připravoval na vítězství.

V prvním kolem jsme byli rozdělení na dva týmy po čtyřech bojovnících. Se mnou v týmu byli barbar Jormund z klanů Půlměsíce, dále sir Gerhard z Mettiny a popudlivý Renkhai.

V červeném týmu (moji soupeři) byl jeden trpaslík, člověk, elfský šermíř a kroll Navážka - zvláště krollovi jsem se snažil vyhnout. Část zápasu se mi to dařilo, ale když z našeho týmu zůstali tři proti dvěma (do finále měli postoupit dva nejlepší bojovníci) popadl mě Navážka za pás a snažil se mnou hodit o zem. Jen mé okované rukavice mu to rozmluvili, dostal jsem se mu na záda a začal jsem ho škrtit. Zkusil to znovu a tentokrát mnou mrštil o zem.

Dopadl jsem na nohy a rozhlédl se po bojišti a bojeschopní jsme zůstali tři: já, kroll a elf. Potřeboval jsem jen přežít, abych zůstal mezi dvěma posledními. Byl to strašný boj s krollem, kterému jsem sahal sotva po pás, ale štěstěna se na mě usmála a poslední ranou jsem svého obrovitého soupeře srazil k zemi. Do finále jsem se dostal s elfem Lindonem.

Boj byl vlastně celkem rychlý - po vlažném začátku, kdy jsme kolem sebe jen kroužili, se mi podařilo elfa povalit na zem a již beze zbraní jsme se pustili do pěstního souboje, ve kterém zvítězila má síla nad jeho mrštností.

Po krátké pauze jsme byli s Bowdevanem vyzváni k tribuně, na které nám byly uděleny tituly šampionů a dostali jsme ceny. Elf válečný luk a putovní trofej Černý šíp. Já dostal obřadní dýku a černou rukavici. Jak jsme za chvilku zjistili, naše putovní trofeje nám měli sloužit jako vstupenka na večerní slavnost.

Ve velkém stanu jsme byli vykoupáni a pěkná elfka nám změřila míry, aby pro nás ušila oděvy patřičné pro slavnostní událost. Ještě trpaslík, mistr kovář, pro nás zhotovil masky, neboť na večerní masku můžeme dorazit pouze se zakrytou tváří. Bohužel také beze zbraní, jak nám bylo sděleno, když jsme obdrželi výhru 60 grošů.

…

Tou dobou se náš hobití přítel Filibert dostal do hradní stoky, kterou se chtěl dostat do hradu. Ale záhy zjistil, že kanály nejsou nic pro bosé hobití nohy a klouzal po oslizlých kamenech vzhůru. Díky pochodni si nic nedělal z desítek krys, které kolem něho zmateně pobíhaly, až najednou se z hlubin kanálu vynořila krysa nebývalých rozměrů a zaútočila na hobita tak náhle, až mu vypadla pochodeň z ruky a zhasla v hradních splaškách.

Ale hobit je tvor houževnatý a u v naprosté tmě a s velkým štěstím dokázal krysu udolat a pokračoval ve své nehezké pouti.

Šel stále dál temnotou kanálu, když tu za rohem spatřil malinké, leč jasné světlo svíček. Šel dál a dál až se dostal k puklině ve zdi, z níž světlo vycházelo. Nahlédl, našponoval uši a zjistil, že je svědkem konce porady řádu Dlouhého stínu. Ze slov zahalené postavy vyzvěděl, že dnes večer bude na slavnosti zavražděn král a pak bude nastolen nový řád. Pak zhaslo světlo a postavy zmizely.

Filibert, vědouc, že není na co čekat pokračoval dál ve své strastiplné pouti. Za nějaký čas se po točitých schodech dostal z kanálů a došel k magické iluzy, jíž prošel a ocitl se ve sklepeních, kde bylo nespočet sudů s vínem.

Když slyšel kroky vylezl malý hobit na regál a vyčkával. Do sklepa vešla kuchyňská pomocnice Barka a Filibert ji vyděsil skokem z regálu. Když ji uklidnil, podařilo se mu Barku přemluvit, aby ho v proutěném koši pronesla kuchyní až do prádelny, kde se měl setkat s Jarkou, která mu má předat slušné přestrojení na slavnost. A tak se také stalo a Filibert se ocitl v zahradách, kam už mířila šlechta celého města a okolí.

…

A do stejných zahrad jsme se dostali i já s Bowdevanem a to vcelku bez problémů. Došli jsme k tanečnímu parketu, na jehož druhém konci byly stoly s lavicemi a ještě kousek dál pak velký stůl,kde služebnictvo vydávalo pokrmy a nápoje. Když jsem dostal medovinu a Bowdevan pohár červeného, šumivého vína, vydali jsme se na vyhlídku na jezero a pohled to byl skutečně krásný. Ještě kousek dál jsme narazili na starého muže, který se nám představil jako dvorní mág a my jsme mu zcela odhalili naše poslání, tedy že víme o chystaném atentátu na krále a Girion nám slíbil svou pomoc. Poté jsme se znovu vydali mezi lidi, kde jsme potkali Orika, který nám řekl, že Filibert už je také na místě a který šel někam k labyrintu.

…

Než se s námi náš hobit setkal, potřeboval ale splnit ještě jeden úkol. Po krátkém románku s hobitkou Rozálií se vydal sledovat svůj cíl - nového šerifa - do živého bludiště. Narazil ale jen na vrchnost hrající kostky a rozdal si s nimi dvě partie, přičemž vyhrál krásných 10 grošů.

Šel dál a tu se na něj kdosi vrhnul. Po krátké šarvátce Filibert proklál svého soka dýkou a po zběžném prohledání u něj našel přívěsek Dlouhých stínů. A právě v tu chvíli ho našel Bowdevan, který se vydal do labyrintu.

Když jsme si navzájem v rychlosti shrnuli, co nás potkalo, rozhodli jsme se počkat do půlnoci, kdy jsme věděli, že se má útok odehrát.

Našli jsme u jednoho stolu Orika ve značně podroušeném stavu a začali jsme hodovat. Blížila se půlnoc…

Hlasatel oznámil, že král se odhalí a stalo se. Když král se svou rodinou usedl ke svému stolu, předstoupilo několik zahalených postav, které měly odvyprávět legendu o válce s skřety, jak bylo na slavnosti zvykem.

Příběh se blížil ke konci, kterak elfí král se zbytky své armády zavalil sebe i své muže v jeskyních a zamezil tak skřetům ve vstupu do našeho Světa. A tu se nad hlavami vypravěče rozevřel portál a z něj začali vyskakovat skřet. Ti hned začali masakrovat první hosty, kteří jim stáli v cestě.

Bleskově jsme se s elfem a hobitem poradili: Já s Bowdevanem se budeme bít se skřety, zatímco Fili se bude snažit podřezat zakuklence, kteří drželi a stále více rozvírali portál. Nejbližšímu strážnému jsem vytrhnul meč a šel vrhnul se proti proudu prchajících pánů a dam.

Souboj to byl strašný. Jedno ze skřetích kopí mi probodlo stehno, Filibert dostal magickou ránu a letěl několik metrů.

Na celém prostranství jsme za chvilku stáli jen my tři a pár strážných. Proti nám horda skřetů a další vyskakovali z portálu. Leč Filibert se činil a díky jeho bleskové práci s dýkou už leželo několik zakuklenců mrtvých a portál viditelně slábnul. Velkou zásluhu na tom měl i mág Gerion, který byl na naší straně.

Skřeti nás ale stále tlačili více do kouta. Tu se stalo několik věcí najednou: Portál zhasnul, mohutná tlaková vlna rozmetala celé prostranství a všechno živé povalila na zem a já a moji druhové… Jsme upadli do bezvědomí.