Mrtví se probouzejí

Druhého dne se Tzirekha’al a Ašraf probudili v pěkném pokoji ve druhém patře hostince U Racka. Oba se během oblékání shodli, že to bylo nejlepší spaní za dlouhé týdny. Pak sešli dolů na snídani, kde je již čekala paní Růženka a usadila je ke snídaňovému stolu. 

Během snídaně do lokálu vtrhnul Kras - půlork povoláním zloděj. Jinak ale požitkář a svéráz. Sněhurka ho usadila k Tziře a Ašrafovi. V noci o něm měla sen, věděla že přijde a měla plán. Ten plán byl, že právě vzniklá družina, byla vyslána do Nimerského 5. okrsku za kapitánem stráže, zvaným Šťovík. Jejich úkolem bylo předat Šťovíkovi zprávu a být mu k dispozici. Po snídani hraničářka, mág a zloděj vyrazili k městu.

Cesta vedla skrz několik menších lesíků a hájků na kopeček. Tam se družině konečně naskytl ten pohled, který učaruje každému - první pohled na Nimer, největší město Světa, centrum severské vzdělanosti, blahobytu a kultury. Zvlášť Tzirekha’al několik minut stála na místě a nevěřícně pozorovala život na úrodných pláních pod vysokými hradbami. Sestoupili z kopce a vešli do jabloňových sadů plných kapliček, hezkých vilek a zámečků.

Přešli přes Ume, protože pátý okrsek je nejzápadnější čtvrtí a v pozdním odpoledni vstoupili do města, až došli pevnosti, kde sídlí městská garda. Strastiplně se dostali do kapitánovi kanceláře.

Šťovík. Starý trplasík, jehož tělo je jeden pletenec svalů. Dlouhý vous měl zastrčený za opasek a u stolu vyřizoval úřední lejstra. Když mi Ašraf oznámil, že nesou psaní od Růženky, v trpaslíkových očích se zablesklo dávnou vzpomínkou. Abyste věděli: Šťovík kdysy dávno patřil do družiny hrdinů, jejichž sláva se rozléhala po celém Norvelu. Do jeho družiny patřili také pan Petr, Sněhurka a Růženka. Ale to je jiný příběh.

Kapitán si přečetl dopis od Růženky a pak požádal naši družinu, aby v knihovně, která byla za rohem, našli záznamy o nekromantech v Nimeru. Tam totiž směřovaly všechny indicie - že se v okolí Nimeru pohybuje nebezpečný nekromant.

V knihovně Ašraf zjistil, že naposledy byl v Nimeru nekromant viděn před 120 lety. V záznamech našli, kde je pohřben a na další Šťovíkovu žádost se vydali na hřbitov, jestli se v nekromantově hrobce nebude ukrývat nějaká stopa. Nekromanté, veřejně vystupující, jsou totiž vzácnost a lze předpokládat spojitosti.

Hlavní hřbitov je západně od Nimeru a jeho rozlehlost je působivá. Tisíce hrobů, mezi nimi křivolaké cestičky a uličky. Honosné hrobky jsou v severní části hřbitova, kam družina dorazila za setmění. Když našli nekromantovu hrobku, spatřili, že je otevřena a uvnitř zeje díra do země, kde se v černé tmě ztrácely schody.

Cesta vedla dolů a Ašraf musel vykouzlit světlo, aby mohli jít dál. Chodba dole byla vlhká a smrdutá. A plná krys. Pro Ašrafa a Krase nic nového. Tzirekha’al se s městskou krysou setkala poprvé a ne s jendou. Hejno o několika desítkách kusů kolem nich proběhlo a došlo i ke krátkému "boji". Šli dál. Hnilobou, vlhkem, tmou a špínou šli dál. A došli do krypty...

Ani krypta nebyla osvětlena. Zato v ní byly čtyři menší a jeden velký sarkofág. V hlavním sarkofágu leželo tělo bez hlavy. O to překvapenější Tzirekha’al byl, když tento pozůstatek po dávném nekromantovi povstal ze svého lože a neomylně zaútočil. Stejně tak jako čtyři kostlivci, kteří opustili menší sarkofágy a zaútočili na zbytek družiny.

Tzirekha’al se hrdinně bila svou okovanou holí s nekromantem. Kras, Ašraf a Rhae se postavili kostlivcům. Ašraf sesílal blesky a magické střely, Kras bil hlava nehlava svým mečem poté, co svého nepřítele zasáhl šipkou z kuše. Rhae na "svého" kostlivce dorážel vyceněnýmy tesáky.

Když nekromant zasadil Tziře silný úder, pomyslel si zřejmě, že je hotovo a zaútočil na mága. Toho hraničářka využila a poté co vypila léčivý lektvar, sňala ze zad dlouhý luk, a stojíce na sarkofágu začala nemrtvé kropit jednou přesnou ranou za druhou. První padl nekromant. Jeho sluhové nevydrželi o mnoho déle.

Když bylo po boji, bylo na čase posbírat šípy, prohledat hroby a rychle opustit plísní smrduté podzemí. Na čerstvém vzudchu ale nebyl čas na vydýchání. Před mětskou branou byl povyk a v jabloňových hájích hořely ohně.

Družina doběhla k bráně a ptala se po Šťovíkovi, kterého následně našli v sadech, kterak organizuje obranu. Došlo k dalšímu útoku na kapli. Vše nasvědčovalo tomu, že za útokem stojí nekromant.