Mrtví se probouzejí

Poslyšte nyní příběh, který započal jednoho červnového léta roku 640, kdy během slavností Paní Faye, dorazil k Rackovi kouzelník z jihu. Jeho jméno bylo Ašraf a byl to urostlý mládenec. Nepříznivé počasí zahnalo jej do hostince, kde, pozorujíce okolí, vychutnával teplo krbu, dobré jídlo a svařené víno.

Netrvalo dlouho a do lokálu vstoupoila také Tzirekha’al - příslušnice neznámého národa nyctenirů. Po jejím boku její věrný druh - pes jménem Rhae. Neboť lokál byl plný poutníků a kupců, byla paní Růženkou usazena k Ašrafovi. Dva cizinci, dva poutníci z dálek se dali do řeči a u dobrého jídla a kvalitního tabáku, který Tzirekha’al potahovala z fajfky jejich rozhovor plynul. On procestoval půlku Světa, když přišel z bájného Svobodného města Azur. Ona po 17 letech v rodné komunitě opustila západní svahy Trpasličích hor a vydala se poznávat lidský svět.

Tak se stalo, že se Tzirekha’al se během koncertu gobliní kapely Brouci, zůčastnila soutěže v házení dýk a vyhrála první cenu: dvě dobrá piva. Večer by asi probíhal poklidně dál, kdyby náhle do lokálu doslova nevpadla zakrvácená žena. Účastnice náboženského procesí, které Tzirekha’al cestou potkala. U kapiličky Paní Faye prý došlo k masakru.

Tzirekha’al se cítila povinna, jít se na místo podívat, neboť poutníci se k ní cestou chovali mile. Ašraf šel s ní. Možná ze zvědavosti, možná proto, že nechtěl nechat hraničářku samotnou.

Díky jeho kouzelnému světlu a díky jejímu stopování našli brzy cestu ke kapličce. Cestou slyšeli vytí vlků a našli několik do smrti podrápaných poutníků. A tak došlli k malé kapličce. Ta byla poničena a sarkofág, obsahující pozůstatky neznámé světice byl otevřen, přičemž Ašraf seznal, že chybí lebka. Na další prozkoumávání ale nebyl čas, na skalním převisu se objevil medvěd, jehož oči zeleně zářily očarováním. Zuřivě se vrhnul dolů, do boje. Ašraf po něm hodil svůj oštěp, Tzirekha’al střílela šíp za šípem a i Rhae se do boje zapojil. Pak medvěd povalil kouzelníka a zle by to dopadlo, kdyby hraničářka nenapjala luk ze všech sil. Šíp se do medvěda zabořil až po letky a zasáhnul vnitřní orgány. Ještě pár vteřin se medvěd snažil, ale nakonec padl mrtvý.

Ale Ašraf a Rhae byli zle podrápáni. Naštěstí kouzelník nalezl u kapličky truhličku s léčivým odvarem o který se podělil s černým psem a oběma bylo hned lépe na těle i na duchu.

Tzirekha’al mezitím zjistila, že medvědi byli původně dva a vydali se tedy hledat i druhého. Našli ho za další zákrutou, kterak k němu rozmlouvá lesní dryáda. Když medvěda zasáhnul první šíp, dryáda odletěla pryč a započal nový boj. Medvěd se rychle dostal k dobrodruhům a znemožnil hraničářce využívat luk. Oštěp, okovaná hůl a pes teď střídavě útočili na medvěda, který svou kůži nedal lacino. Nakonec však i on byl zabit Ašrafovou rukou.

Tzirekha’al i Ašraf se shodli, že v tomto stavu není radno vydávat se za dryádou, ale ještě tu byly jedny stopy. Mužské. Po krátké chvíli našli posledního poutníka, který byl navíc stále naživu. Hraničářka mu obvázala nejhorší rány, pak z větví složili nosítka a odnesli poutníka zpět k Rackovi.

Paní Růženka se hned začala o zraněného starat a nějakým mocným kouzlem jeho rány zahojila. Kouzelníkovi a hraničářce pak nabídla pokoj, což oba s díky přijali.