27. června 592, pátek

Po pár hodinách spánku, jsme se probudili a tentorkát už všichni. Vyrazili jsme k našemu tábořišti. Hiruzen se moc hezky staral o Hildu. Někdy mě až překvapuje moje apatie vůči této ženě, která nám pomohla a hodně kvůli nám ztratila.

Když jsme se přiblížili k tábořišti, měli jsme nejdřív velkou radost, že se nám vrátili koně. Radost však brzy vystřídal vztek na dva muže, kteří se nám hrabali ve věcech. Hiruzen na ně křikl, ale Grendel byl ještě rychlejší. Sundal ze zad kuši a jedinou ranou do krku jednoho ze zlodějíčků zabil. Druhý se dal na útěk, ale Hiruzen se k němu teleportoval a zastavil ho. Chudák kluk byl úplně vyděšenej. Přiběhla jsem k nim a spolu jsme ho odvedli na cestu. Kluci šli cestou a viděli koně a opuštěné tábořiště. Prostě mysleli, že mají štěstí. Neměli. Na cestě jsme chlapci za pomoci Paní vymazala paměť. Bylo to poprvé co jsem něco takového musela udělat, ale vím, že pro něj i pro nás je to tak lepší. Chudák si nebude pamatovat poslední hodinu...

Když zmatený mladík odešel, vrátili jsme se do tábora. Hilda byla zase úplně mimo. Já a Hiruzen jsme se pustili do Grendela. Jeho síla je neuvěřitelná, máme ho rádi, ale už máme dost toho, jak na potání zabíjí i nevinné lidi. Nejsem si úplně jistá, jestli nás pochopil. Někdy mám pocit, že se dělá hloupějším, než je. 

Prošli jsme své věci a když jsme zjistili, že máme všechno. Naložili jsme na koně i co jsme přinesli z pevnosti, včetně bedny měděného nádobí a havy gobliního náčelníka. Sedli jsme na koně a vyrazili dál na sever. Poprvé jsem jela sama na koni, myslím, že mi to už docela jde.

K večeru jsme do jeli do osady Palgedo, kde to Hilda znala. Koně jsme uvázali u hostince U dřevěný nohy. To pro to, že majitel je bývalý nájezdník, který přišel o nohu. Vstoupili jsme dovnitř s ohlášením, že průsmyk je znovu bezpečný. Abychom svá slova pot vrdili, hodil Grendel gobliní hlavu na nejbližší stůl. Od něj povstal vysoký muž a požádal nás o vysvětlení. Tak jsme jemu i celé hospodě vysvětlili, kterák jsme vyčistili průsmyk. Stojící starosta nám poděkoval, ale vysvětlil, že průsmyk o kterém se zmi%noval dopis je jinde. A to za Palgedem dál na sever. Slíbili jsme tedy se na to podívat. Hlavně tedy proto, že tato cesta nám ušetří několik drahocených dní.

Potom jsme dostali večeři, pití a obecně se dá říct, že jsme byli dobře přijati. Šly jsme s Hildou spát a nechali Grendela s Hiruzenem se dál družit. V pokoji, kteý jsme dostali jsme s Hidlou obsadily dva slanmníky. Z posledních sil jsem ještě klukům rozestlala na zemi jejich deky. Když jsem si po modlitbě lehla, Hilda už spala a Gato jí ležel na klíně.