26. června 592, čtvrtek

Tak tohle Grendel potřeboval!

Probudil mě hluk. Vedle mě ležící Hiruzen seděl ve svém spacím pytli a zmateně se rozlhížel. Na straně kde spali Grendel a Hilda se něco dělo a podle křiku jsme poznali, že Hildu někdo táhne pryč. Hiruzen během chvilku vyčaroval světlo a my se mohli rozientovat. Malí mužíčci, připomínající gobliny právě opuštěli náš tábor. Jeden držel v náručí Gata, další dva táhli Hildu. Ve všem tom zmatku jsem si ještě všimla, že i naše koně jsou pryč.

Grendel, se začal hned prát s jedním z hobgoblinů. Věřila jsem mu, že ničemného prcka zvládne a běžela jsem za únosci. Několik jich stihl zastavit Hiruzen, když se teleportoval únoscům do cesty. Dva ho sice oběhli, ale druhé dva jsme společně zabili. Když k nám tmou doklopítal Grendel vydali jsme se po stopách hobgoblinů. Pomohl nám k tomu Posel stezky, který nás vedl za Gatem. Tak jsme se dostali až ke staré pevnosti.

Grendel, který v sobě měl nahromaděno hodně síly a hodně zlosti se rozběhl proti pootevřeným vratům a rozrazil je. Hiruzen vyslal proti jednomu z kušníků na věži ohnivou střelu, sám ale dostal dva zásahy z kuše. To jsem ale v tu dobu nevěděla, protože jsem běžela za Grendelem. Společně jsme stanuli na nádvoří, kde už proti nám postupovali 4 malí nepřátelé. Jeden větší, jejich náčelník, stál na druhé straně a udílel svým "vojákům" pokyny. Jednoho z nich jsem stihla zasáhnout, pak mě ale Grendel odstrčil stranou, rozmáchl se svou obouruční sekerou a oškivě posekal všechny nepřátele v dosahu. Sám se tím ale dost odkryl a nedokázal odvrátit všechny rány. Pak se v něm něco zlomilo. Šíleně zařval, popadla ho vražedná zuřivost a začal bezhlavě útočit na všechno kolem sebe. Rány, které přitom utržil snad ani nevnímal.

Využila jsem toho, že zaměstnal většinu našich nepřátel a zaútočila jsem na jejich náčelníka. Byl větší než ostatní a také silnější a jen tak tak jsem dokázala odrážet jeho rány. Pak Grendel znovu zařval. Podívala jsem se směrem k němu a s hrůzou jsem viděla jeho vztekem změněnou tvář. Oči měl podlité krví a běžel směrem k nám. Ne, běžel na mě. Vůbec nevnímal na koho útočí. Prostě co se hýbalo a bylo v dosahu musel zničit. Teď jsem kromě hobgolbina odrážela i útoky Grendela. Přes nádvoří jsem ještě viděla, že Hiruzen bojuje na hradbách, ale víc jsem ho vnímat nedokázala. Dostala jsem se z Grendelova dosahu a ten zaútočil na náčelníka. Teprve tak jsem si mohla všimnou šílených ran, kterými bylo jeho tělo poseto. Nedokážu pochopit, že se držel na nohou. Využila jsem toho, že získal nepřítelovu pozornost a společně jsme náčelníka únoscu zabili.

Potom se Grendel otočil na mě a znovu ve vzduchu zavířila jeho strašlivá sekera. Uskočila jsem a ve snaze dostat se z jeho dosahu jsem přelezla malou zídku. Za ní byl ale sráz dolů a já spadla do křovin. Pomlácená jsem se drápala nahoru. Když jsem se dostala zpátky viděla jsem, jak Hiruzen ošetřuje Grendela, který se nedokázal udržet na nohou. Spatřila jsem jeho oči a ulevilo se mi. Byl to zpátky náš Grendel. Ale na smrt vyčerpaný. Než jsem se k němu dostala, nalil do nějk Hiruzen léčivý lektvar, ale teprve když se moje ruce dotkli barbarových a pronesla jsem prosbu k Paní se vše začalo otáčet k lepšímu. Vlny tepla proudili skrze moje ruce do barbarových svalů.

Když se Grendel postavil zpět na nohy, věděla jsem, že pro tentokrát jsme v pořádku. Horší bylo zjištění, že si Grendel posledních pár minut vůbec nepamatoval. Teď ale nebyl čas si něco vysvětlovat - museli jsme najít Gata a Hildu.

To se nám naštěstí podařilo celkem rychle. Oba jsme našli v bezvědomí ale živé v podzemní kobce. Kromě nich, tam byl ještě mrtvý muž s dopisem pro jarla Heladana. Další věc, která počká. Než se Hilda s Gatem probrali, posbírali jsme v táboře pár použitelných věcí a něco peněz. I Hiruzen našel nějaké psaní. Podovný dopis, příšerně naškrábaný. Přesto pro nás zajímavý. Píše se v něm, že v průsmyku někdo přepadá kupce a je na něj vypsána odměna. Dobře pro nás! Grendel gilbinímu náčelníkovi usekl hlavu, abychom měli důkaz o zajištění průsmyku.

Pak jsme usnuli.