2. července 592, pondělí

Ráno po probuzení jsme sbalili tábor a vydali se na další cestu. Zastávek jsme dělali málo, jen na záchod a oběd... Po levé straně jsme stále měli řeku a po pravé vysoké hory. Žádné kopečk, ale ostré, strmé skály. 

Odpoledne jsme přejeli dřevěný most přes řeku a od té doby míříme přímo na sever. Rozhovory plynuly a řeč přišla na Hiruzenovo studium magického umění. Poznala jsem z dřívějších náznaků, že nestudoval na Akademii. Elf se rozpovídal o své životní cestě:

Hiruzen pochází ze souostroví Toruke, odkud ho rodiče dali studovat na kontinent. Mladý elf tedy začal tudovat na Arkánách v Easimě. To je hlavní město Medmaru. Arkány založil před mnoha staletími čaroděj Arkán. Tvrdí se, že pocházel z krokodýlího lidu, ale moc nevím co si pod tím představit. Nikdy dřív jsem o nich neslyšela. Každopádně na Arkánách se magie vyučuje jinak než v Akademii. Zde se dává velký důraz i na různá další umění a doprovodné dovednosti. I tak ale Hiruzen se svým přítelem Mičmičem po dvou letech ze školy odešel.

Nějak se dozvěděi, že (ač to učení Ellanthi zakazuje) v Medmaru stále funguje otroctí, byť na ilegální bázi. Oba mladí přátelé, kouzelničtí učňové, se rozhodli opustit školu a proti tomuto nepříteli humanismu bojovat. V mladické naivitě jim nedošlo, že nemají šanci. Cesty je několik let vedli Světem, až je na nějaký čas rozdělili. Smluvili se, že se setkají v Miekce. Jestli tam ale Mičmič dorazil Hiruzen neví, protože tam se jeho osud násilně propletl s naším.

Několik mil za mostem jsme rozdělali tábor. U ohně se Hiruzen pokusil zjistit něco víc o Grendelovi, ale přílši nepochodil. Nevím jestli Grendel něco tají, nebo jsou vzpomínky na dětství ukryty někde hluboko v jeho mysli. Víme, že dětství prožil tady, na Ostrově vran. Víme, že odsud musel uprchnout, ale rodiče zde zůstali a že na kontinent s malým Grendelem přicestovala jeho chůva Astrid. Nebyla patrně o mnoho starší, prootže když Grendel začal sílit, vzniklo mezi nimi pouto lásky. Astrid ale minulý rok zemřela na chřípku a Grendel opustil jejich rybářskou chalupu a putoval Norvelem až do Mieky.

Když Grendel tichým hlasem domluvil, nastalo podivné ticho. Všichni jsme věděli, co se stalo v Miekce a bez dalších slov jsme postupně kolem ohně usnuli.