3. července 592, úterý

Cestujeme dál na sever a víc do hor. Ochalzuje se, ale oblečení a pláště co máme nám stačí. Na koupání v potoce to tady ale není, voda z hor je strašně studená. Les je tady už jen jehličnatý, ale krásně voní. Údolím se asi pravidelně prohánějí vichřice. Vidíme hodně polámaných a popadaných stromů. Někdy mám pocit že pěšky bychom šli rychleji, ale koně nám nesou vybavení a celkově je poholdnější jet.

Řeč se dnes stočila ke Grucovi. Zatím nám stále nechce prozradit, co komu udělali, ale už víme, že na Ostrově nejsou náhodou. Jeden z členů jeho družiny měl na Ostrově příbuzného. Konkrétně to byl ten hostinský, kterému jsme prodali koně zabitých vrahů. Docela chápu, proč si mysleli, že se na ostrově dokáží skrýt. Na druhou stranu, hůř se odtud utíká, protože ostrov není zas tak velký a cesta vede vždy lodí na kontinent.

Napětí a očekávání v nás všech rostlo. Kvůli našim lékům víme, kolik času máme a když jsme odpoledne vypili svou dávku a viděli, že zbývají tři poslední, padla na nás trošku tíseň. Já věřím Paní, že nás vede ke zdárnému konci, ale pokazit se to může.

Cesta byla stále náročnější a několikrát jsem zase vzpomněla na hraničářku Elfu, která by se nám tak hodila! Nebo kdokoli z jejího cechu.

Večer jsme opět usedli kolem ohně. Nejdřív se jen tak povídalo. Vzpomínali jsme na ten měsíc tady na ostrově. Na Suneho a Chvalda a na jejich výbornou kuchyň. Kolem ohně kolovala kořalka. Já si nedala, ale Grendel začal být v obličeji červenější a červenější. Za chvíli ale vyšlo najevo, že to není jen alkoholem. Nezazlívám mu, že se chtěl zeptat, ani že to udělal.

Přišla řeč na ženy. Grendel hned začal popisovat jak pro něj jsou nejkrásnější barbarky, hlavně ty zrzavé. V očích mu zablesklo a vím, že v tu chvíli měl před očima svou Astrid. Rozumím mu. I tomu, že se mě zeptal, jak to my, ženy děláme se ženami, když nemáme penis. To zčervenal ještě o něco víc. Vysvětlila jsem mu, že penis není jediná část těla, kterou se dá žena uspokojit, ba právě naopak. Že přece máme ruce nebo třeba ústa. A šla jsem ještě dál... Že mohou být i nástroje. Třeba ze skla. Tady už jsem se asi i já trochu začervenala, a tak Hiruzen hned přispěchal s poznámkou, že to asi musí být drahé. Je. Nevím, jestli to Grendelovi stačilo. Cítila jsem z něj, že stud mu nedovoluje pokládat další otázky a rozhovor se brzy stočil na další obecnější témata.

Ale já měla do hlavy nasazeného červíka vzpomínek. Na mou první noc s Laini, kdy jsme se pomalu sbližovali v její soukromé lázni. V mysli jako bych hladila její krásné tělo, které se mi chvěje v náruči...