13. června 592, pátek

Ráno po snídani jsme naložili sudy s medovinou a meče na dvoukolák a zatímco Grendel táhnul, já a Hiruzen jsme tlačili. S menšími problémy jsme se během asi dvou hodin dostali zpět do Lurganu, kterým jsme projeli k Létajícímu praseti. Tam jsme sudy předali hostinskému a smluvili s ním termín propůjčení jeho plácku. Upozornil nás, že bychom měli turnaj nahlásit, ale ještě jsme se úplně nerozhodli.

Od Prasete jsme po obědě vyrazili k Haraldovi, který nám každému připravil osm dávek lektvaru. 

Pak jsme šli prodat meče. Byl nám doporučen kovář Orme, jehož dílnu jsme brzy našli. Je potřeba uvést na pravou míru, že Orme je kovářka. Elfka. Moc krásná. A hned se na mě vrhla s tím, že jsem jí odloudila manžela, že jsem kurva a svině… Musela jsem tedy vysvětlil, že jejího muže neznám a pokud její manžel není žena, tak mě ani nezajímá.

Orme se začervenala, uklidnila a omluvila. Nabídli jsme k prodeji meče loupežníků, za které jsme dostali deset zlaťáků. Potřebovali jsme koupit zbroj pro Grendela, ale neměli jsme dost peněz ani na koženou. Ale slíbila nám slevu, pokud najdeme jejího muže a vytrestáme ho. Zpět ho už prý nechce, ale udělalo by jí radost, pokud by dostal co proto.

Dle instrukcí jsme šli hledat Alberta do přístavu a Hiruzen ho skutečně svou magií vysledoval v místním bordelu. Hiruzen vyslal svého, doposud nejpomenovaného, kocoura a ten se s ním brzy telepaticky spojil a my věděli, že Albert je ve druhém patře. Nejdřív jsme se ale museli dostat dovnitř, v čemž nám bránili dva hromotluci. Už už to vypadalo na bitku mezi nimi a Grendelem, ale Hiruzen je oba teleportoval do blízkého moře.

Uvnitř bordelu to smrdělo kouřem, potem a kořalkou. A špatností. Ráda bych těm ženám pomohla k lepšímu živobytí, ale to teď není mým posláním. Prošli jsme kolem zkoprnělého majitele podniku a namířili si to ke dveřím, které nám ukázal kocour.

Jediným kopem se Grendel dostal dovnitř. Albert byl zrovna zády k nám, a tak ani nestihl zareagovat na to, jak ho Grendel popadl za vlasy a strhnul ho z jeho elfky. Podle znaménka jsme ho poznali a náš barbar ho ihned začal zpracovávat. Dívka, která ještě před chvílí klečela čelem k oknu se zakryla přikrývkou. Byla jsem v domě podobného charakteru poprvé, ale překvapilo mě, že se prostitutka najednou stydí. Byla moc hezká a nepřekvapilo mě, že si nás Orme spletla. Z myšlenek na pěknou prostitutku mě vyrval až Albertův křik. Grendel mu lámal prsty na ruce hezky jeden po druhém. Když byl hotov s pravou rukou, chtěl pokračovat v levé, ale Hiruzen už to, stejně jako já, nemohl vydržet a teleportoval Alberta za oběma hromotluky do zátoky. Vzali jsme Albertovo oblečení a šli zpět do kovárny. Celá “akce” nám zabrala asi pět minut a zajistili jsme si tak u Orme slevu na Grendelovu koženou zbroj.

Od Orme jsme šli do hostince. Moc ne nám nechtělo do Kohouta, protože tamější paní hostinská je mimořádně nepříjemná žena a ceny za ubytování jsou doslova šílené. Od jakési paní na ulici jsme dostali doporučení na Létající prase (Suneho hostinec za městem). S menším doporučením nám řekla, že jestli chceme spát opravdu levně, máme jít do přístavu do krčmy Vlnolam. Abychom ušetřili, šli jsme nejdřív do přístavu.

Ve chvíli kdy Grendel, jako první, vstupoval do krčmy, udělal Hiruzen jeden ze svých triků a jakoby od kolemjdoucícho se ozvalo: "Není to snad Grendel? Ten slavný zápasník z Vestruheimu?" V krčmě se rozhostilo naprosté ticho a vysloužili jsme si několik dost nepříjemných pohledů.

Sedli jsme si k jedinému stolu, já zády do lokálu, a čekali jsme na obsluhu. Přišel velmi nepříjemný muž a Hiruzen u něj objednal tři piva. Takže když je krčmář donesl, objednala jsem si u něj džbánek vína, které mi následně velmi neochotně přinesl. Nálada v místnosti ale byla nadále velmi nepříjemná a když jsem se krčmáře zeptala na místo k přespání, došlo mezi námi k hádce. Která vyústila v odchod některých hostů. Byla nám ale více než naznačeno, že zde nejsme výtání, a tak jsme po dopití a zaplacení krčmu opustili.

Šli jsme tedy městem do Modrého kohouta, abychom si vyzvedli plakáty na Grendelův turnaj. Cestou přes dvě náměstí Hiruzen použil podobný trik jako u Vlnolamu, abychom začali šířit povědomí o Grendelově přítomnosti.

U Kohouta jsme převzli nakreslené plakáty a vypili své odporné léky. Potom už naše kroky mířili do Létajícího prasete. Tam jsme dorazili k večeru a po dlouhém dni jsme si objednali pití a večeři. Hiruzen pivo a tuňáka, já víno a slávky. Grendel pivo, tuňáka a slávky. Od vedlejšího stolu jsem zaslechla, že je 13. června. Dneska má Laini narozeniny. Nebo měla by..? Ne, určitě je má! V této náladě jsem strávila zbytek večera a nechala si nosit další a další víno. Značně opilá jsem se pak dopotácela do pokoje.