Něco ve vodě

První co jsme udělali v té tmě, která nás obklopila bylo, že jsme se spočítali. Kromě naší družiny s námi bylo v chodbě uvězněno dvanáct horníků. Nezbývalo než jít dál. Pomocí znamení Igni jsme zapálili provizorní louči a aspoň pár minut jsme tak mohli jít relativně za světla. Když ale pochodeň zhasla, všichni jsme vyčerpáním padli na zem. Po velmi náročném dni jsme si všichni zasloužili spánek, byť krátký a nepohodlný.

Dříve než ostatní probudil se Bowdevan, o kterého zakopl jeden z horníků. Elfovi se nezdálo, že by se tento šel jen vymočit a ve tmě ho “sledoval”. Pokračoval tedy dolů chodbou a až došel na rozcestí. Kroky před ním pokračovali pravou chodbou a on je tedy následoval. Po pár minutách se před ním ozvalo žblunknutí a pak se rozhostilo úplné ticho.

Bowdevan se vrátil k našemu ležení, všechny nás probudil a zpravil nás o jeho příhodě. Horníci rychle zjistili, který z jejich druhů chybí, ale nedalo se již nic dělat. Po tmě jsme podél hrubé stěny pokračovali do dolů. Na rozcestí jsme díky elfově zkušenosti šli levou cestou, ale i ta nás po čase zavedla k vodě. Dostali jsme se zřejmě k nějakému velkému, podzemnímu jezeru, po jehož levém břehu vedl chodník, asi tak pro dva muže vedle sebe.

Šel jsem první a levou rukou se stále dotýkal chladné a mokré stěny. Cesta se zdála být jasná, ale brzy jsme došli na místo, kde chodník končil. Začali jsme se dohadovat o tom, co dál, ale naše hlasy zjevně probudili něco ve vodě.

Temná hladina ledového jezera se náhle zčeřila a jako střely z ní začala vyletovat silná, slizká chapadla. Až jsme se stále pohybovali v černočerné tmě, chapadla byla neomylná a jen podle hlasů jsem poznal, že jsme v mžiku přišli o polovinu mužů.

Co ale bylo horší, do vody spadl i Bowdevan. Skočil jsem za ním a naslepo seknul mečem. Trefil jsem jadno z chapadel. Pak jsme s elfem vylezli a dali se na “úprk” po chodníku zpět. A měli jsme štěstí, propadli jsme dírou ve zdi, které jsme si nejprve nevšimli. Dostali jsme se tak do malé místnosti, kde už byl Filibert a pár horníků.

Z místnosti vedly dvě cesty a zpět jsme nikdo z nás nechtěl. Proto jsme šli druhou chodbou, kde Bowdevan nahmatal sochy a pochodeň. Se světlem, které zprvu oslňovalo jsme šli dál až k zamčeným dveřím.