Topivec připomíná mrtvolu vylovenou ze dna. Má odporně modrou nebo zelenou barvu, ze všech pórů jí vytéká sliz a bahno a je z ní cítit štiplavý zápach hniloby. Jejich šupinatá kůže, žábry a hřbetní ploutve činí z topivců vynikající plavce, kteří se dobře hodí do bahnitých vod rybníků a jezer, v nichž žijí.
Často se shlukují v blízkosti lidských sídel, která jsou pro ně zdrojem potravy. Kromě rybníků a bažin se naučili přežívat i ve stokách a oputěných kanalizacích velkých měst. Od přírody jsou zbabělí, a tak se většinou živí zbytky, které vyhrabou z hromad odpadků a zvířecích mršin. Pokud však do jejich teritoria zabloudí osamělý pocestný nebo neopatrný rybář, změní se z mrchožroutů v obávané dravce. Dokážou bleskově zaútočit, překvapit svou oběť a stáhnout ji do vody, kde se utopí. Pokud nemají zrovna hlad, nechají svou kořist několik dní pod vodou a nechají ji zestárnout, dokud chutně nezměkne a nezhnije. Topivci jsou obzvláště aktivní za soumraku a v noci, zejména pokud prší – v takovou dobu dokonce opouštějí své vodní domovy a vydávají se do vnitrozemí.
Topivci i jejich silnější druh, Utopenci, žijí v hnilobném, hnijícím bahně, a proto si vypěstovali vysokou odolnost vůči jedům. Ačkoli mají humanoidní podobu, jsou to primitivní tvorové, kteří nejsou o nic inteligentnější než kapři nebo štiky. Proto jsou na ně kouzla ovlivňující mysl neúčinná. Jsou však obzvláště zranitelní vůči kouzlům vycházejícím z elementu ohně.