Před mnoha staletími byla bowdevanova rodina vyhoštěna z elfího společenství. V rodině se o tom nikdy moc nemluvilo a tak se Bowdevan neptal. Celé ty dlouhé roky žili v malém městě ve Střední říši, kde má bowdevanův otec poměrně úspěšnou kovárnu, kterou založil se svým otcem, jelikož toto řemeslo se v jejich rodině dědí od nepaměti. Celý život tedy žije mezi lidmi a rozumí si s nimi lépe, než s elfy, kterým se, vinou rodinné historie, straní.

Otec Bowdevana učil rodinnému řemeslu a od matky se naučil pečovat o zvěř od lovu po chov. V jeho rodině vždy byla hlavním rysem hrdost, která roky mezi „smrtelnými“ lidmi jen rostla a jestli Bowdevan skutečně něco nesnáší, je to, když se nad něj někdo povyšuje. A ještě jedna vlastnost je pro Bowdevana charakteristická – nesnáší jakékoli projevy rasismu a tvarizmu.

Jak už to u synů často bývá, ani Bowdevan netoužil kráčet v rodinné tradici a i když se vyučil poměrně dobrým kovářem, otcovo řemeslo převzít nechtěl. Hádky s otcem končili stále častěji synovým útěkem do divočiny a tyto útěky se začali i protahovat. Při jednom bloumání krajinou narazil Bowdevan na jiné elfy, kteří mu vyjevili příběh jeho rodiny. Stud, který pak Bowdevana přemohl, vyústil v konečný útěk z domova a zpřetrhání veškerých svazků.

A tato cesta, touha zapomenout, touha po dobrodružství ho zavedla do Easimy a do tamější vojenské posádky.

Hobit co se vydal do světa

Narodil se Tobiusovi a Marianě Křivonoskovým, ti však zemřeli během záplav. Byl vychovávaný svojí tetou Vladěnou Břichalovou. Dostal základní vzdělání od místního půlčického písaře a umí tedy psát, číst a základně počítat. Hobiti jsou dost vášniví farmáři a proto si Filibert dosti rozumí s obyčejnými rolníky a farmáři. Rozumí jejich problémům a tvrdosti jejich práce. Hobití komunity jsou přátelské, plné piva a zpěvu. Umí zpívat spoustu lidových písní a pivo mu nedělá problém, je zběhlý v hospodských hrách, kostkách, atd. 

Velký zlom pro Filiberta byl odchod z Půlky a přidání se k Egonově kejklířské kumpanii. Ovšem při strašné tragédii se mu zhroutil svět, Egonova kumpanie se dostala do města, kde probíhaly rasové nepokoje a při útěku z města byli povražděni, jen Fili dokázal proklouznout. 

Filibert chtěl dobrodružství, vyrostl v bezpečném prostředí a on z něj chtěl pryč. Ideálně se po letech vrátit a žít dál bezstarostně. Ovšem místo toho mu život udělil lekci. Nějakou dobu putoval sám a předváděl ve střední říši triky a kejkle na ulici a tím si vydělával. V hospodě ho zlákal plakát přidat se do družiny k vyslanci ze střední říše. V družině se spřátelil s hrdým a otravně výrazným trpaslíkem Thongarem. Rovněž později s elfem Boudewanem.

Trpaslík Thongar se narodil ve Střední říší v horském městě Tharwa. Jeho rodina se sem přestěhovala po Velké válce, a jelikož po trpasličích kovářích (což byla profese jeho předků) byla vždy sháňka, už zde zůstali.

I Thongarův otec Trombul se stal kovářem a kovárnu, kterou zdědil, úspěšně rozšířil. Maminka si založila lazebnictví a rodině se velmi dařilo. Dařilo se jim tolik, že se brzy přestěhovali z trpasličí čtvrti do centra města a mezi jejich zákazníky patřila místní honorace. Finančně se rodině dařilo a možná i to způsobilo, že se Thongar začal nudit a vyhledával nebezpečí.

Ač se základy kovářství naučil, věděl odmala, že řemeslo po otci nepřevezme. Místo toho se čím dál častěji zapojoval do hospodských rvaček i organizovaných soubojů. Jeho malý gang začal mít brzy pověst po hospodách i veřejných domech. Trombulovi se několik let dařilo, díky známostem, svého syna z problémů vyplácet, ale jednoho dne pohár jeho trpělivosti přetekl a nechal synka naverbovat do místní vojenské posádky.

Aby ale Thongar nezapomněl, odkud pochází, daroval mu dědičnou, rodinnou sekeru. Brzy se ukázalo, že Thongar má pro boje talent a byl převelen do speciálního oddílu v hlavním městě Střední říše.

Easima Thongara očarovala. Život vojáka ve velkém městě jako by pro něj byl stvořený. Po dalších několika měsících byl vybrán do oddílu velvyslance Galada a tak začala jeho pouť do Severního království.

Finnae je čistokrevná elfka. Její rodiče si na tom vždy zakládali, přestože její rodina žije již po několik generací v lidském městě Taranna. I přes dbaní na elfské tradice, rodina přijala víru v bohyni Faye. Finnina matka a babička slouží v místní nemocnici, který spravují právě kněžky a sestry této bohyně.

V roce 581 odešla Finn (jak jí doma vždy říkali) do klášterna  v Miekce, kde se první roky vzdělávala zejména v teologii. Finnae projevovala nesmírný talent a přízeň Faye se na ní stále více projevovala. Její talent ve vzdělávání spojený s duševní i fyzickou zdatností nezůstal nepovšimnut a na příkaz kněžky Lainii, byla Finnae přidělena jako historicky nejmladší ke služebnicím v hlavním chrámu.

Až doposud se její život ubíral dobrým směrem. Dokud se na začátku roku 590 nespřátelila Ingvarem. Tento mladý muž často navštěvoval chrám a mezi ním a Finn vzniklo přátelské pouto.

Jednoho letního večera však byli v hájku za vesnicí přepadeni a Finn se probudila druhého dne v temné kobce. Během několika příštích dní dostávala jídlo jen na přežití, zato se na ní vystřídalo mnoho mužů, nejen lidské rasy, a mezi nimi i Ingvar. 

Jednoho večera došlo mezi souputníky k mimořádné pitce, po které jich většina usnula pod stoly tvrdým spánkem. Díky shodě náhod se dostala ze "své" klece a nakonec i z celé pevnosti. Po několika týdnech bloudění se dostala zpět do svého kláštera. Po dloouhém léčení se Finnae byla schopna vrátit ke studiím a dalším povinostem v komunitě.

Hiruzen pochází z ostrovní říše. Narodil se na ostrově Hokori, který je největší ze tří ostrovů. Jeho rodina byla neobvyklá. Otec Erolith a matka Luna byli ne zrovna významný bylinkáři a alchymisté. Jeho mladší sestra se jmenovala Nina. Hiruzen dostal jméno podle svého dědečka a padající hvězdy Hiruzen. Jejich přání bylo, aby z něj vyrostl dobrý elf, který přeroste svého praděda. Jeho praděd byl elf, který připlul na Ninmono v druhé migrační vlně.

Když se u něj projevili magické schopnosti, znamenalo to velkou naději pro jeho rodinu. Zaprvé to mohlo znamenat značný vzestup ve společenském žebříčku, zejména dost pravděpodobný přístup mezi Nineque. Ale Hiruzen s tímto v duchu nesouhlasil. Nelíbil se mu celý přístup a fungování na ostrově. Trávil hodně času se svým dědečkem. Ten ho učil šermovat a vyprávěl mu o životě a krásách života na kontinentu. I o příkořích a mocichtivosti. 

Hiruzen s vlastní vidinou dobrodružství vyrazil na kontinent. V Rykdomu se přidal ke karavaně, která směřovala do Easimi. Kde byla vybudována druhá čarodějná akademie. V akademii se však víc, než učení o místní politice zabýval historií rolnického útlaku. Až na kontinentě se setkal s otroctvím. Cestoval po střední říši a prozkoumával válkami zničenou krajinou. Ve škole vynikal v magii ničení, byť se mu samotné příčilo.

Grendel se narodil neznámo kdy na Ostrově vran. To ale zjistil, až když mu bylo 30 let. Prozradila mu to jeho chůva, když umírala. Že v roce 564 jeho otce Arneho a matku Fridu postihlo neštěstí a že požádali ji, Astrid, aby malého Grendela odvezla z ostrova.

Tam ho pak po mnoho let vychovávala, a když Grendel vyrostl ve statného jinocha, našli v sobě zalíbení. V malé rybářské vesnici pak spolu žili až do osudného roku 591, kdy Astrid zemřela na otravu krve.

Grendel se pak vydal po pobřeží v naději, že se dostane k přístavu, kde by našel loď, která ho doveze na Ostrov vran. Cestou se přidal k poutníkům do Miekky, kteří mu řekli, že odtamtud by se mohl na ostrov dostat.

Tazael se narodil roku 609 v pevnosti u severního mostu přes Kageru. Jeho matka (a pravděpodobně i otec) žili ve skupině kočovných elfů, která tudy putovala z jihu na sever. Jelikož matka při porodu zemřela a ve skupině se nenašel nikdo, kdo by o malého chlapce stál, prodali ho ženě, která dělala hospodyni místní vojenské posádce.

Tazael tak od mala vyrůstal mezi vojáky a smrt pro něj byla stejně přirozená jako ranní východ slunce. Brzy, asi kolem 4 let, se u něj začaly projevovat magické schopnosti. Když mu bylo 10 let, přejížděla přes most čarodějka Zahraa al-Sabet a koupila Tazaela od vojáků, aby ho dovezla do Akademie.

Tak se Tazael dostal do Akademie, kde se vyučoval jak ovládat magii, historii a vše potřebné. Na Zahru nikdy nezapoměl a její obraz nosí stále v srdci. Ona se občas do Akademie vracela. Od jeho 20 let spolu udržovali milostný poměr. Ale jen během jejích návštěv.

V roce 631 se Tazael dostal do zakázané sekce v knihovně a objevil knihy o nekromancii, které ho naprosto fascinovali. Tajně se tomuto oboru začal věnovat, dokud na něj nepřišli a z Akademie byl vyloučen.

 Od té doby se toulá světem. Zahru už roky neviděl a touží se s ní setkat. Na Akademii miloval hodiny historie a možná právě proto poslední roky pátrá po svém pravém otci. Ne že by ho nutně potřeboval, ale touží vědět, odkud vlastně pochází, kým je.