Než mě v noci Grendel probudil na hlídku zdál se mi podivný sen. Běžela jsem lesem podél potoka. Ten les byl hodně podobný lesům tady na ostrově. Běžela jsem podél potoka až k jezírku na jehož druhém břehu stála kamenná věž.  Vystoupila jsem po kamenných schodech k místu, kde by měly být dveře, ale žádné tam nebyly. Pak mě Grendel probudil.

Zbytek noci proběhl zcela poklidně a ráno jsme pokračovali v naší cestě na sever. Často jsme ale během té cesty měli pocit, že si s námi les hraje. Stromy jakoby se opakovali, někdy bylo dusno, chvilku zas hezky. Až nás téměř neviditelná stezka zavedla k potoku, který jsem okamžitě poznala. Řekla jsem oběma přátelům o svém snu a rozhodli jsme se, pokračovat podél potoka. A sen se stále víc a víc zhmotňoval až došel svého cíle: jezírka s kamennou věží. A stejně jako ve snu, ani tato neměla žádný viditelný vstup. Díky Hiruzenově intuici jsme však zjistili, že ke vstupu do věže potřebujeme něco zlatého s kruhovým podstavcem. A pomocí jeho kozel jsme také zjistili, kde onen předmět je: na dně jezírka.

Svlékla jsem si nové šaty a ponořila se do studené a kalné vody v místech, kde se měl onen "klíč" nacházet. A skuteně, díky dalšímu kouzlu mého elfského přítele, totiž světelné kouly nad hlavou, našla jsem na dně v bahně zlatá pohár s kruhovým podstavcem. Už jsem se blížila zpět hladině, když tu mě něco slizkého zachytilo za kotník a táhlo zpět ke dnu. Dechu mi moc nezbývalo a nebýt Grendela a jeho lana, nevím, jestli bych se dostala ven živá.

Pohár jsme pak umístili na patřičné místo a na konci schodů se v kamenné zdi oběvil magický portál, do kterého jsme postupně vstoupili. V místnosti, do které nás portál přenesl jsme na stole našli fragment starého deníku, který, stejně jako další, přikládám k mým poznámkám. Místnost ale byla bez dveří a oken, proto jsme hledali cestu ven a byl to Hiruzen, kdo našel a za pomocí hořících svící zprovoznil portál na podlaze. Postupně jsme do něj všichni vstoupili. Z asi dvou mtrů jsme dopadli do vody v další kruhové místnosti. Tam jsme našli schody dolů a vydali se po nich. Tam jsme pomocí mechanismu na soše otevřeli dveře, po kterých jsme šli chodbou dolů. Celou dobu nám cestu osvětlovalo magické světlo, které vytvořil Hiruzen.

Ojevili jsme se v nové místnosti. Celá byla pokryta dlaždicemi s písmeny a na jejím konci byl další portál. Nad ním bylo napsáno "kouzelník je". Jedna z dažicb byla rozbita a pohledem pod ní jsme zjistili, že pod celou místností je voda, ze které trčí šílené, kovové ostny. A celou podlahu drží několik sloupů. Bylo nám tedy jasné, že jen po dlaždicích se sloupem se můžeme dostat dál. Krok mimo by znamenal okamžitou smrt. Důvtipem a štěstím jsem se dostala na druhou stranu. Hledaným slovem bylo "umělcem" a v případě mého drahého Hiruzena to rozhodně platí!

Portálem jsme se dostali do další místnosti na jejímž konci byla velká truhla. Hiruzen, tažen vidinou zisku, se k ním vrhnul. Truhla se však neotevřela, nýbrž na nás zaútočila mnoha chapadly. Grendel se jal do ní bít svým obrovským kyjem, ale k hrůze nás všech se náhle truhla otevřela a pozřela Hiruzena. Trvalo šílené vteřiny, než se náš čaroděj teleportem objevil vedle celý pokousaný a od slizu. A zatímco Grendel mlátil do truhly hlava nehlava, já jsem za přízně Paní Hiruzenovi ošetřila nejhorší rány.

Pak jsme šli dál chodbou a vešli do obdélníkové místnosti, kde jsme našli další deníky. Jejich listy jsou vloženy v mém deníku, ale naše zjištění je příšerné: V lese se před sto lety (v roce 493) začala šířit podivná nemoc a dostala se do místních vod. Nevím, kam až nakažené vody tečou, ale zaručeně vím, že my jsme z místního potoka pili a já se dokonce potápěla v jezírku u věže. Výsledkem je, že budeme mít (a už se to projevuje) halucinace a podivné sny. Také stavy podobné horečce. Naštěstí je ale přiložen recept na lektvar, který účinky otravy na 24 hodin neutralizuje. A jsou tu i flakóny s tímto lektvarem.

Cestování teleporty a zatuchlé místnosti byly šíleně vyčerpávající a my jsme strašně toužili dostat se ven. A opět Hiruzen našel portál a ten nás skutečně dostal na vrchol věže. Svěží vánek byl tak příjemný, že jsme několik minut jen tak stáli u cimbuří. Pak nás probral zvuk zezdola.

Blížila se k nám šílená příšera, o které se psalo v denících, které jsme našli ve věži. Slanili jsme se dolů a připravili se na souboj. Hruzen na sebe seslal kouzlo rychlosti a já požádala Paní o dar zdaru pro Grendela. Obrovská, šedá příšera se vynořila z lesa a zaútočila na nás. Grendel ji přetáhnul přes hřbet svým kyjem, ale monstrum kyj popadlo a zahodilo do lesa. Já s Hiruzenem jsme zaútočili svými meči a střídavě se nám dařilo a nedařilo. Pak se nám všem zatmělo před očima. Nějakým podivným kouzlem nás monstrum ošálilo a pod tímto vlivem jsme vypadli z rytmu. Toho monstrum využilo: Hiruzena odmrštilo do jezírka, mnou hodilo o zeď věže a Grendela svými silnými pařáty zdvihlo ze země. Ten se pokusil vytrhnout, ale nedařilo se mu to. 

Hiruzen se pokoušel o ohnivou kouli, ale ne a ne ji vyčarovat. Znovu jsem zaútočila mečem a našeho protivníka jsem rozhodila natolik, že pustil Grendela. Ten ihned popadl svou kosu, kterou nosil do té doby nosil spíš pro parádu a zaťal ji monstru do boku. Sulvan (teď už vím, jak se to jmenoval) šíleně zařval a začal se před našimi zraky měnit. Vyrostla mu druhá hlava a druhý pár pařátů. Naštěstí mu ale Grendel dalším mocným sekem obě hlavy uťal a odporoné tělo žuchlo na zem.

Z posledních sil jsme vylezli zpět na věž, kde jsem Grendela, Hiruzena i sebe vyléčila. Mí přátelé oba usnuli tvrdým spánkem a já se k nim po modlitbě přidala.