Ráno nás vzbudil nějaký mladík, že jsme očekáváni v hostinci. Zmatení a rozespalí jsme vešli a uvítal nás ozbrojený muž, který se představil jako vladyka (to je správce pevnosti), který vede kárnou výpravu proti Kynétům. Po nás chtěl, abychom mu všechno řekli a tentokrát jsme řekli všechno pravdivě. Včetně našeho příjezdu na ostrov. Když jsme domluvili, zeptal se nás, jestli je jarl Torsten po smrti. Zcela upřímně jsem mu řekla, že bych tomu ráda věřila, ale mé srdce mi radí být v tomto ohledu opatrná.

Když tato část rozhovoru skončila, vyndal vladyka na stůl mapu ostrova (ano, teprve v ten moment jsme bezpečně věděli, kde přesně jsme) a požádal nás, abychom donesli správu, kterou teď sepíše do hlavního sídla Iwernů do města Lurgan. Je sice naším hlavním cílem dostat se odtud pryč, ale z hlavního města by to mohlo jít snadněji, a tak jsme souhlasili. Vladyka nám ještě poradil lepší cestu a se svými muži se vydal dál na jih.

Po snídani, kterou jsme v hostinci dostali, jsem se potřeboval připravit na další cestu. Grendel s Hiruzenem zašli za koželuhem a já za místní švadlenou. Přivítala mě moc pěkná blondýna v pokročilém stadiu těhotenství. Nejdřív mi vzala míry a já sdělila své požadavky. Na nové šaty nebyl čas, a tak zatímco já se oddala nabídnuté koupeli, ona upravila jedny pěkné, jednoduché šaty, aby mi dobře padly. Můj vlastně jediný požadavek byl na vyšší rozparky na obou stehněch, abych v šatech byla pohyblivější. Když jsem si nové šaty vyzkoušela a zaplatila, šla jsem hledat své druhy ke koželuhovy. Nevím co u něj celou dobu dělali, ale já si koupila opasek, pochvu na meč a popruh na štít. U kolaře jsme pak koupili dvě lana, v hostinci jídlo na pět dní (podle vladyky půjdeme čtyři dny) a ještě během dopoledne jsem vyrazili na další cestu.

Les byl úplně stejný jako jsme potkávali doposud. Všude plno ostružin, tenkých, ale rychklých potůčků a sem tam nějaká vysoká. O to překvapenější jsme byli, když na nás z velkého stromu spadli dva pavouci, velcí jako ovce. Jejich chlupaté nohy byly všude a jednomu z nich se podařilo Hiruzena a mě přilepit k zemi svou ohavnou pavučinou. Nemohouc se híbat, modlila jsem se k Paní, aby mi pomohla netvora zneškodnit. Stejně jako nedávno velký nekker, i tohoto pavouka zasáhl a rozsápal velký proud světla. Druhého pavouka do země zamáčkl Grendel svým kyjem.

Další cesta lesem už prbíhala klidně a k večeru jsme si našli pěkné místo k přespání. Seslala jsem na Hiruzena klidný spánek a hlídky jsme si rozdělili s Grendelem.