4. června 592, středa

Probudili jsme se opět u Bodil a hned po snídani jsme šli ke starostovi, kde čekal i Eryan a místní bývalý lovec, zjevně však jeden z mála místních mužů, ktrý se živil něčím jiným, než rybolovem. Pak jsme šli.

Na cestu s námi šel lovec, jehož jméno si už ani nepamatuju. Dostali jsme lano a celkově už naše výbava byla použitelnšjší. Jenom ty boty mi pořád chyběly. Co jsem ale dopoledne stihla, bylo koupit si hřeben. Bolelo to, ale rozčesat si vlasy byla slast!

Pak uz jsme se: Hiruzen, Grendel, lovec a já vydali po stopách k mrtvému otroku a dál na hřeben, a pak zase z kopce dolů k táboru Kynétských válečníků. Lovec zůstal na hřebeni, abychom byli kryti ze zadu. Plížit se ve skupině s Grendelem dá docela zabrat, ale nakonec jsme se dostali až do lesa. Bylo zataženo, a tak, přestože bylo odpoledne, v táboře hořel oheň. Pro větší bezpečí jsem pak já s Grendelem zůstali od tábora dál a Hiruzen se teleportoval na kraj mýtiny, aby se pokusil zaslechnout co možná nejvíce z jejich rozhovorů.

Seděli jsme s Grendel mlčky na vlhké trávě. On se šťoural klackem v zemi a já se modlila a myšlenkami jsem byla zpátky v Mikce. Z obojího nás vyrušil rozruch v táboře a o pár vteřin později přiběhnuvší Hiruzen.

"Utíkejte! Rychle!" vykřikl, proběhl kolem nás a mi běželi za ním. Vyběhli jsme z lesa. Za sebou jsme slyšeli hluk zbrojení. Před sebou jsme ale měli kromě kopce, také dva bojovníky v kynétských, zelenožlutých úborech. Střetli jsme se s nimi a Paní při nás opět stála a díky Grendelově síle jsme je celkem rychle vyřídili. Nahoře na kopci jsme našli mrtvého lovce. Na nic nebyl čas, běželi jsme dolů z kopce a Hiruzen nám cestou vysvětlil co se má stát. Někde poblíž je ještě jedna skupina pod vedením jarla Torstena. Bojovníci z tábora, který jsme objevili mají zapálit v majáku modrý oheň a tím dát signál k útoku druhé skupině.

Přesně tuto informaci jsme předali, když jsme se vrátili do vesnice. Jméno jarla Torstena vyvolalo v místních skutečnž strach, jakoby se jednalo o nějaký přízrak. Díky Bodil a jejímu přijetí jsme se rozhodli zůstat a vesničanům pomoci. Grendel s Hiruzenem šli zablokovat vstup do majáku, muži začali stavět mezi domy barikády ze všeho, co se v domech našlo. Já jsem organizovala ženy a děti, aby se nalodili a největší loď, aby mohli v momentě útoku vyplnout na do bezpečí zátoky.

Když bylo vše připraveno, postavili jsme se na svá místa na barikádách a čekali jsme. Byla jsem s Grendelem, Hiruzenem a Njalem v přední linii.

Noc byla teplá, jasná a my čekali...