19. června 592, čtvrtek

Ráno jsme se potkali dole v lokále na dobré snídani. Ukázali jsme Sunemu a jeho bratrovi dopisy, které jsme našli, ale nic jim to neříkalo. Vydali jsme se tedy k Haraldovi, ale nejprve jsme se stavili a udělali objednávky postupně u ševce a švadleny. Potom už jsme dorazili k Haraldovi.

Ve dveřích jeho krámu se stala zvláštní věc: U pultu stála podivná žena a o něčem vášnivě debataovala s alchymistou. Když mě spatřila ve dveřích, sebrala knihu, kterou mu ukazovala a vyrazila ven z krámu. Ve dveřích se semnou srazila a stará kniha jí spadla na zem a rozpadla se. Chtěla jsem ji pomoct, ale byla nevrlá, rychle posbírala vypadané stránky a vyběhla na ulici.

Když jsme se Haralda ptali, kdo to byl, řekl že neví. Že se mu pokoušela prodat knihu O tajemné podstatě stromů, ale tvrdil, že jinak ji nezná. Celou záležitost jsme pustili z hlavy. Hiruzen dal Haraldovi svou katanu a ten slíbil, že zjistí, jestli je něčím vyjímečná. Diadém, který Hiru našel ve stokách Harald označil jako svou dávnou práci. Diadém umožňuje čověku, který ho má na hlavě vidět ve tmě. Prý je kdysi vyráběl pro lidi, na noční cesty z hospod. Hlavně jsme u něj ale objednali novou várku léčivého lektvaru, pro kterou se máme stavit další den.

Na cestě ven z krámu jsem si všimla, že pod jednou skříňkou leží vypadlá stránka z knihy. Stránka je prázdná. Respektive na ní neni žádný text. Za to je na ní podivná kresba uhlem, ve které jsme rozpoznali pobřeží s vyznačeným vstupem. Vpravo dole navíc byl nakreslen květ jabloně - symbol Faye.

Zašli jsme pak do Modrého kohouta kde Grendel a Hiru zabavili paní hostinskou a já skočila do patra za Erikem, abych se ho vyptala, jestli ho nenapadá, co znamená poznámka Guldrun III - II - ... což je naše jediné vodítko. Erik mi řekl, že ženskými jmény jsou na ostrovech označovány průmyslové oblasti na severu. Že ale nemá žádnou mapu, byť nedávno jednu kreslil pro jarla.

Od Haralda jsme šli na hrad za zbrojířem Pankrácem, aby udělal Grendelovi štít z krabopavoučího klepeta. Ten se nejdřív trošku cukal, ale nakonec jsme u něj klepeto nechali. Od Pankráce jsme zamířili do hradní bašty za jarlem, neboť nám bylo vojáky řečeno, že se po náš jarl ptal. Moc se nám nechtělo. Z našeho jediného setkání na nás jarl nezapůsobil úplně dobře, ale šli jsme.

Jarl seděl ve své kanceláři a zdál se být tentokrát milejší. Vyslechl naše počínání ve stokách a potvrdil, že Guldrun je skutečně jeden z dolů na severu a slíbil nám poskyntout onu mapu, kterou kreslil Erik. Pak nám udělil pokutu za vypálení Oharku a za služby městu nám daroval koně, pro které jsme si měli dojít do stájí. Potom nás opět propustil.

Ve stájích jsme kromě koní našli dva staré známé - vojáky, kteří nám způsobili potíže při Turelově smrti. Jejich degradace nám udělala aspoň malou radost. Koně jsou hezcí, akorát já na žádném sama nikdy nejela. Ale Grendel nebo Hiruzen mě snad vezmou k sobě.

Z hradu jsme šli do východí části města. Hiruzena totiž napadlo, že by němám některý z keriánských "kněží" mohl poradit, co znamená tajuplná kresba. Já se, z pochopitelných důvodů, rozhodla do chrámu nevstoupit. A tak zatímco Hiruzen mířil pryč, já a Grendel jsme na tržišti nakoupili věci potřebné pro naši výpravu na sever. Sehnali jsme stanovou plachtu, spací pytle a deky, lano a provazový žebřík, křesadlo, několik pastí, obvazy, lžíce, olej do lucerny, rýč, kotvu, křídu... Snad nám nebude nic chybět.

Sotva jsme sehnali poslední věci, z chrámu vyšel Hiruzen. Měl podivný, zmatený výraz. Zašli jsme do postraní uličky a Hiruzen nám řekl jak pořídil. V chrámu našel jednu ze "kněžek" a když jí kresbu ukázal, začala mu prý děkovat. Že je to poslední díl k vyřešení záhady, na který čekali dlouhou dobu. Požádala ho, aby ji kresbu půjčil k prozkoumání s tím, že mu ji vrátí zítra večer. Hiruzen tak učinil. Znejistělo ho ale, že žena, když zahnula za roh, velmi zrychlila svou chůzi. Hiruzen se ji snažil sledovat, ale zmizela mu v ambitech.

Znepokojeni jsme se vydali do přístavu. Chtěli jsem ještě sehnat rybářský prut a návnady na ryby. Procházeli jsme přístavem a Hiruzen si všimnul, že na jednom z mol sedí Hilda: černovalsá záasnice, kterou Grendel porazil ve finále turnaje. Vzpomněli jsme si, že je rybářka a zamířili k ní. Hiruzen i Grendel o ní totiž občas mluvili a vzpomínali na ni, jako na velmi pohlednou ženu.

Ona i její otrok (poznali jmse to podle cejchů na rukou) k nám nejprve nepřistupovali s důvěrou. Navíc rozhovor se rychle stočil jiným směrem. Když nám totiž pověděla, že její manžel (je mi to líto, kluci) žije v severním městě Ruakloch, požádali jsme ji, jestli by nám nemohla pomoci ho kontaktovat, jelikož do té oblasti máme namířeno. Navíc její muž je vysoce postavený v jednom z dolů, který sousedí s dolem Guldrun! Moc se jí nechtělo. Logicky nechápala, proč má pomáhat třem cizím osobám z nichž jedna ji před pár dny vyřadila z boje. Hiruzen na ni naléhal, nabízel peníze i protislužbu. Já na to pak šla z jiného směru. Pozvala jsem Hildu na večeři do létajícícho prasete a Hildino chování se v tu chvíli změnilo. Souhlasila a dali jsme si sraz v hostinci.

Když jsme do něj došli my, Greny a Hiru šli do svého pokoje a já našla v lokále Suneho. U něj se zarezervovala stůl a objednala k večeři zvěřinu a víno. Sune totiž Hildu zná a řekl mi, že rybářka si více než na mořských plodech pochutná právě na zvěřině. Když bylo vše domluveno, šla jsem nejprve do pokoje kluků, kde jsem na ně vložila léčvé ruce. Pocítila jsem známé teplo, které skrze mé ruce proudilo do Hiruzena následně do Grendela. Šrámy a rány se zavřely a modřiny vybledly. Pak jsem šla do svého pokoje se pomodlit.

Večeře byla vynikající. Sune se svým bratrem připravili kančí ragů, bílý chléb a výborné víno dovezené z Ventary. Nechci si ani představovat, jaký účet nám Sune, až to všechno skončí, vystaví. Hilda se ukázala jako výborná společnice a rychle jsme se spřátelili. Vyprávěla nám o životě na ostrově, o soužití mezi jednotlivými kmeny. O svém muži a jeho práci v dolech. My jí řekli, pravdivě, jak jsme se dostali na ostrov, jak Grendel porazil v souboji jarla Torstena - to na ni zapůsobila obzvlášť. Dbán vína střídal druhý  a ten pak třetí a čtvrtý. Hilda šla spát po pátem a my si objednali ještě šestý. V pokoji jsem usnula snad ještě dřív, než jsem dopadla na postel.