17. června 592, úterý

Devatenáctý den na ostrově. A nejsem ani o krok blíž návratu domů...

Probudila jsem do krásného dne. Došla jsem ke dveřím pokoje, kde spali moji druhové a když jsem zjistila že spí, ještě jsem napsala pár dalších stránek našeho deníku. Pak už mi to ale přišlo dlouhé a šla jsme Grendela s Hiruzenem probudit.

Snídani jsme si dali venku. Sune nám řekl, že Chvald byl ještě večer u jarla a vše mu vypověděl jak se stalo. Jarl mu nejspíš věří a zatím nejsme předvoláni.

Po snídani jsme se vydali do města k Irle, ševcově dceři. Šli jsme kolem Haraldova domu, ale všechny závěsy byly zataženy, a tak jsme se rozhodli alchymistu nerušit. Došlil jsme k domu, kde žije a pracuje švec Alton. Otevřela nám jeho dcera Irle. Když jsme se představili a řekli, že nás posílá Sune odvedla nás na dvorek. Tam jsme se jí vyptali na zákaznka, kterému šila tuniku.

Neochotně nám popsala světlovlasého elfa s tetováním na ruce. Evidentně se ho bála a nechtěla o něm příliš hovořit. Podle přízvuku ale poznala, že není zdejší. Na základé této informace jsme se vypravili do přístavu. Nejdřív jsme zkusili štěstí v hostinci U vlnolamu, ale hostinský nikoho takového nepotkal. Mohl ale něco vědět Troels - správce přístavu.

Trolese jsme našli v jednom ze skladišť. Nebyl moc výřečný, ale pár střábrňáků mu otevřelo ústa. Řekl nám, že za poslední tři týdny připluly dvě lodě z kontinentu a na jedné z nich skutečně možná připlul světlovlasý elf. Doporučil nám najít ve městě jednoho z mužů, kteří slouží jako garda na lodích a také nám doporučil, že ho můžeme najír u zlatníka Knuta.

A opravdu. Postaršího vojáka-námořníka jsme tam našlil sedět na zápraží. Po pár stříbrných mincích se rozmluvil. Hledaný elf se jemnuje Faelaryn a na ostrov připlul se svou družkou Fela, které říká Syčák. Na lodi zabil námořníka, který po jeho družce vyjel, proto se pak od něj držel zbytek plavby dál. V přístavu na ně čekal půlčík a společně se pak vydali do Oharku - chudinské čtvrti, která zde před lety vznikla po vyhoření.

Celkem rychle jsme se domluvili, že do Ogharku večer zajdeme a elfa vyhledáme. Nejdřív jsme ale od mladé maminky zjistili, kde najdeme bylinkářku. Hiruzen nutně potřeboval vyléčit a já si nechtěla plýzvat přízní. Stavili jsme se cestou u Gildrun - postarší ženy, která nám kromě léčivé masti prodala i svou vyhlášenou rybí polévku. Takto občerstveni a posíleni jsme se za zapadajícího slunce vydali do čtvrti Oharek.

Celá čtvrť byla plná ohořelých domů, které skýtaly chabý (ale aspoň nejaký) přístřešek. Šli jsme jedinou "hlavní" ulicí na jejímž konci hořel oheň. Za plameny stála vysoká postava světlovlasého elfa. Připravili jsme se k boji. Ale Faelaryn se ukázal jako nečestný bojovník. Někde za námi zadrnčela tětiva a šipka z kuše mě nepříjemně zasáhla do zad. Grendel pozdvihl svou kuši a namířil ji na elfa. Šipka vylétla a mířila přímo do nepřítelovi hrudi. Ten však máchnul mečem a projektil odrazil.

Identifikovala jsem, z jaké střechy na mě bylo vystřeleno a přivolala jsem na pomoc Posla bojovníka, který se zhmotnil na střeše vedle střelkyně. Hiruzen a Gato sesílali blesky do všech stran, protože k našim nepřítelům se brzy přidal i půlčík, který mezi námi ve tmě běhal a bil nás do nohou. Faelaryn byl zdatný šermíř a Grendel s ním měl obrovské potíže. Můj Posel bojoval na střeše s Felou a půlčík hodil doprostřed nás dýmovnici a na několik dlouhých vteřin jsme nic neviděli. Tu se před Grendelem opět zjevil Faelaryn a sekl našeho barbara přes hruď. Rána ošklivě krvácela, ale nedřív jsem potřebovala Faelaryna zastavit. Vztáhla jsem ruce k nebesům a šermíře zasáhl Úder moc. Když můj Posel opět zmizel k nebesům, vystřelil Hiruzen na střechu Fireball a rozmetal na kusy zbytky domů i Felu. Když to uviděl Faelaryn dal se na zbabělý útok. Chtěli jsme ho pronásledovat, ale ještě pořád zbýval půlčík, který se náhle vynořil ze stínů a nebýt Hiruzena, probodl by mě zezadu. Sám ale místo toho naběhl na elfovu katanu. Ano, tu katanu, kterou jsem vynesla z podzemí. Tu která stála život proroka Joachima a celou jeho posádku.

Podívala jsme se na své přátele. Hiruzen byl potlučen a Grendel na tom nebyl vůbec dobře. Ale museli jsme to dokončit. Běželi jsme ulicí za Faelarynem a viděli ho, jak přelézá bránu směrem k majáku. My byli moudřejší. Grendel bránu otevřel a dostali jsme se na otevřené prostranství mezi hradbami a majákem. U jeho paty na nás čekal Faelaryn. 

Připravili jsme se k boji. Opět jsem Paní požádala o Úder moci, který elfa zasáhl. Ten v záblesku světla zavrávoral, zakopl o kámen a zřítil se z útesu. Podívali jsme se dolů a viděli jeho rozbité tělo 30 metrů hluboko, jak ho mořské vlny nahazují stále zpět na ostré kameny.

Jakoby vše bylo domluvené, začaly v tom okamžiku ve městě za námi vyzvánět zvony. Otočili jsme se a nad palisádou spatřili rudou záři ohně. Než jsme se ale vydali k městu, vytáhli jsme ze země meč, který tam zabodnul Faelaryn. Hiruzen má Joachimovu katanu, na mě je příliš těžký, připadl tedy logicky Grendelovi.

Takto nové ozbrojeni jsme se rozběhli zpět k městu až jsme dorazili do Oharku. Kolem náměstí na kterém jsme ještě před hodinou bojovali hořelo několik domů. Hiruzen se vrhnul k jednomu z nich a přidal se k hašení. Já zatáhla Grendela do temného kouta a požádala jsem Paní, aby ho vyléčeila z ran utržených v boji. Když se tak stalo, šli jsme na místo, kde byli ranění a mrtví. Já abych pomohla a Grendel, aby mezi mrtvými těly našel naše padlé nepřátele.

Během chvíle se na místě objevil i Hiruzen. Celý začouděný a těžce dýchal. Grendel ho vzal do náruče a nesl ho ke mě, když v tom ho zastavila městská stráž. Jejich velitel nás vyzval, abychom ho následovali. Nic jiného nám nezbývalo, tak jsme se v doprovodu dvanácti ozbrojenců vydali směrem k hradu. Cestou jsem se držela Hiruzena za ruku. Jednak jsem byla strašně vysílena, ale zároveň jsem mu tím dodávala něco ze své přízně a Paní ho vyléčila.

Na hradě nás zavedli do malého domku, kde nám v místnosti bez světla velitel sdělil, že zde máme počkat, než nás zavolá jarl. Na požádání nám donesli džbán s vodou a když jsme se všichni napili, shodli jsme se, že před jarlem zvolíme absolutní upřímnost. Pak šel Hiruzen meditovat, já usnula na lavici a Grendel odpočíval ve stoje opřen o zeď.