pondělí & úterý
23. - 24. června 592

Pořád prší a pořád jedeme do kopce. Je to skoro to jediné co se dá o tomhle dni napsat. Vlastně to úplně jediné. Za celý den jsme nikoho nepotkali. Jedeme dál po cestě a z obou stran nás obklopuje hustý les.

K rychlému obědu máme sušené maso od jarla. K večeři se Hiruzen pokusil něco chytit do pastí, ale neúspěšně.

...

Po dlouhé době se mi stalo, že moje první ranní myšlenka nepatřila Faye, ani Laini. Vzpomněla jsem si na jinou ženu. Kdysi, už je to tak dávno, snad v jiném životě. Byli jsme s Laini ve Viterionu zařídit u Vatharových mnichů opravu našich kláštěrních loděk. Zároveň jsme tam strávili několik dní, během kterých jsme navštívili místní lázně. Elfa... Hraničářka, která tam byla se svou dívkou Kendrou. Hodně jsme si povídali. Obě dívky byly tak rozdílné, až se k sobě dokonale hodily. Kendra pracovala jako kuchařka v našem hostinci. Měla kipřejší tvary, zlaté vlasy a laskavou tvář. Elfa měla tmavé vlasy zastřižené pod ušima. Měla hluboké oči a na pravé ruce tetování. Vyprávěla nám o svém životě v divočině a jak ráda se vrací do tepla jejich domova.

Právě na Elfu jsem si teď vzpomněla. Jak by se nám tady hodila. Ona, nebo kdokoli s jejími hraničářskými zkušenostmi.

Paní, ochaňuj Kendru a Elfu.
Dej, ať se vždy setkají
a dopřej jim dlouhý život v lásce a radost.

Ale nikoho takového s sebou nemáme. Hiruzen se snaží, ale zatím do pastí nic nechytil. Grendel a Hilda jsou hodně mlčenliví a je těžké z nich něco dostat. Hlavně na barbarovi vidím, že potřebuje nějakou akci. Jakoby se v něm hromadila síla, kterou ale nemá kam směřovat. Chvilku jsem měla pocit, že to na Hildu zkouší, ale ta ho docela jasně odmítla. No, já ani Hiruzen mu teď nemáme jak pomoct.

Ráno pršelo trošku míň, ale přes den déšť opět zesílil. Cesta je dlouhá a rozhovorů ubývá. Cesta. Pauza. Cesta. Jídlo. Cesta... Večer rozdělat oheň a doufat, že plachta nad námi v noci nepromokne.