Finnae - deník

Moje tělo se pomalu dává dohromady. Rozhodně ale rychleji než má mysl. Jizvy se pomalu hojí a postupně mizí. Ale co jsem zažila si ponesu do konce života. Nikdo nikdy by neměl prožít to co jsem já zažila tam v temné kobce. Dokonce ani těm, kteří mi ubližovali bych to nepřála.

Laini mi doporučila, abych psala. Tak držím rukou brk a snažím se přimět prsty k dobře známým pohybům. Už je to kolik měsíců, co jsem zpátky v kláštěře, ale kromě Laini jsem s nikým nemluvila. Ostatní sestry se mi vyhýbají a já jsem jim za to vděčná. Ostatně, kromě našich místností chodím jen do klášterní zahrady a skleníků. Jídlo mi nosí Laini a lázeň máme vlastní.

Rok 591 jsem začala stále v teplé místnosti. Jediné o co se starám je oheň v našem krbu. Laini zamnou často chodí, ale má své povinnosti. Večer na ní čekám. Před spaním si spolu čteme zpěvy okamžiků. Je to elfská poezie, kterou Laini miluju a já sama začínám nalézat její půvab. Původní elfský název je Silmë. Do obecné řeči, se překládá právě jako Zpěv okamžiků.

Moje nejmilejší autrorka je Elëa Sylmaith, zvláště její sbírka Věčný květ je klenot mezi Silmë, které jsem četla. A v kláštěrní knihovně jich máme mnoho. Nejvíc od Elandriel Naëlin, která píše hodně o přírodě. Z mužských autorů máme nejvíc sbírek od Theryndor Ilanëa - mám ráda jeho sérii hrdinských sbírek Kroky věků, která obsahuje tři sbírky: Zpěvy krvavého meče, Krevní pouta a Zrození hvězd. Na Theryndorovi je zajímavé, že je prvním zámým elfem - zaklínačem. Jeho skutky jsou legendární! Kdyý mu ale bylo 133 let, opustil své řemeslo a stal se poustevníkem. Ve své poustevně u pramenů řeky Metauro pak sepsal většinu svých sbírek, mezi nimi právě i tuto trilogii. V našem klášteře je dokonce její první vydání z roku 209.

Ale zpět k Elëi. K jejím sbírkám mě táhne několik věcí. Zaprvé, Elëa byla kleričkou v našem klášteře a je zde i pohřbena. Pocházela z Naimi, kde se narodila v roce 174. Do našeho kláštera přišla už jako zkušená klerička - léčitelka během první války se skřety a zůstala zde až do své smrti v roce 303. Její sbírky jsou hodně o Paní Faye, o spojení s přírodou. Několik jejíc sbírek je hodně feministických - Ranní šepot a Květiny v mlze. Mezi mladými kleričkami v klášteře jsou hodně populární sbírky o lásce mezi ženami (některé něžně erotické): Něžné plameny, Tichá svítání a jak jsem již psala, Věčný květ. Žasnu, jak někdo dokázal dát do tak krátkých textů tolik něhy a lásky. 

Doteky tvých rtů,

v očích třpytící lesk,
noc září touhou

Chtěla bych taky tak vládnout slovem. Ale mé dary od Paní jsou jinde. Jen je teď musím znovu objevit. Moje tělo je již zahojeno, ale ani dlouhé měsíce mě nepřipravili o zlé sny, ve kterých se vracím do temné kobky. Budím se pak v noci zcela zpocená, nemohouc popadnout dech a tepre Lainino teplé a měkké objetí mě dokáže uklidnit. Jen ona a Paní, ke které se v modlitbě obracím několikrát denně.

jaro

Zimu jsem skutečně jen přežívala. Postel, křeslo u krbu, lázeň. Nic jiného jsem neznala. Četla jsem Silmë, odpočívala. Z okna máme výhled na moře. Musím přiznat, že pozorování té nekonečné vody mě uklidňuje.  Často jsem pozorovala lodě připlouvající do našeho malého přístavu. Bílé plachty napnuté dujícím větrem, zářící v jarním slunci jsou nádherné. Co je ale za nimi? Co leží v dalekých vodách? Vím, že je tam království Vesturheim, ale zajímalo by mě, jestli je ještě něco dál.

Začalo jaro. Stále musíme topit v krbu, ale častěji teď otevíráme okna a do pokojů nám proudí slaný vzduch. Včera jsem poprvé po dlouhých měsících vyšla ven z kláštera. Sestry jsou na mě všechny strašně hodné, o tom co jsem prožila nemluvíme. Bavíme se o běžných věcech.

Jako první zamnou začaly chodit Elanil a Taniel. A taky Mira, léčitelka, zlatá duše naší komunity. Je to plnoštíhlá žena z jižanského města Astéri. Má pihatý obličej a snad už její pohled léčí.

Jak jsem čekala, ve skleníku kam chodím odpočívat jsem hned při první vycházce potkala Lyriel. Jako vždy měla své kaštanové vlasy spletené do složitých copánků. A jako vždy působila nesměle, přitom nikdo koho znám toho neví o rostlinách tolik jako Lyriel. Našla jsem ji, jak zalévá vzrostlé rozmarýny. 

Slavnosti jara

Letošních oslav se účastním velmi pasivně. Myslím tím, že jsem ani nepomáhala ani s výzdobou chrámu, ani s doprovodným programem. Ale byla jsem na hlavní bohoslužbě v řadách svých sester. Celá modlitba byla, jako vždy, nádherná. Chrám byl zcela zaplněn a další stovky lidí byly na klášterním náměstí. Na oslavy jsem pak ale nešla. Takové množství lidí mě vyčerpalo. Ze svého místa v chrámu jsem zahlédla královnu Arabelu. Jezdí sem se svým doprovodem každý rok.

Návrat do života

Začátkem června jsem se už cítila tak dobře, že jsem pomalu začala vracet ke studiu, cvičení a zapojila jsem se do klášterního života.

Chodím zase na hodiny teologie a historie, nově jsem začala chodit na umění, ale mé pokusy o Silmë jsou zatím velmi ubohé. Umění nás vyučuje jedna z mála elfek - Celara. Má oči hloubky a barvy oceánu, plavé vlasy a je nesmírně elegantní. Nikdy jsem ji neviděla neupravenou. Celara je velká přítelkyně s Laini.  

Na cvičení jsem se potkala s půlelfkou Eryn - už jsem ji v klášteře potkávala dříve. Ale teď mě s ní Laini seznámila, aby mě naučila základy boje. Eryn je 28 let a je neuvěřitelně svalnatá. Netušila jsem, že žena může mít tak vyrýsované svaly. Ale cvičení s ní mě baví. Byť z počátku jsem při fyzické aktivitě nevydržela déle než půl hodinu.

Léto 591 a dál

Život teď hezky plyne. S Laini je nám krásně, život v klášteře mě baví. Trávím teď hodně času venku. Ráda teď trávím čas s děvčaty. Taniel, Elanil, Lyriel a já tvoříme nerozlučnou partu. Chodíme do vsi, koupeme se v moři a chodíme i na výlety po okolí.

Co má pro mě Faye nachystáno dál? Pracuji, abych se stala bojovou kleričkou. Laini mi často připomíná svou vizi o mé paladinské cestě. Je to nějaký cíl, ale je tak daleko, že se jím nechci nechat svázat. Byť Laini o tom nejspíš řekla Eryn a ta semnou teď civčí ještě usilovněji. Ráda bych jednou víc cestovala. Rozhodně se chci podívat na jih do Ventary, ale cesty Paní jsou mi neznámé.