Finnae - deník

Jsem opravdu vděčná za všechny sestry, které nás učili v Taranně. Díky nim jsem na zdejší studia dobře připravena.

Učíme se hodně teologii. Znala jsem předtím všechny naše bohy, ale teď je poznávám víc a víc chápu jejich vztahy. V zeměpisu se už neučíme jen o Severním království, ale o všech zemí Světa. Moc bych si přála jednou navštívit Ventaru. Jak tam musí být krásně. Tady na severu je pěkně, ale vlastně jen pár týdnů v roce. Zaplavat si tak u pláží tam dole na jihu. Až budu větší a budu mít v klášteře větší volnost, chtěla bych se tam zajet podívat. Ale to není jen tak. Učíme se i historii. Kdo kdy vládl, kdy a kde se co stalo. To mě ale zas tak moc nebere. Radši se dívám do budoucnosti a hlavně doufám, že skřeti už se tu neobjeví.

Nedávno si mě zavolala představená: Mám dobré výsledky ve fyzických aktivitách a splnila jsem požadavky pro výcvik na bojovou kleričku. To mě nepřekvapilo. I když jsem v Taranně pomáhala hlavně v nemocnici, veděla jsem, že tohle je cesta, po které bych se chtěla jednou dát. Se zbraní v ruce pomáhat bezbranným, pro Fayinu slávu přemáhat mocnosti temnot...

Mám teď sice hodiny navíc, ale moc mě to baví. Laini (hlavní klerička pro vzdělání, a také nádherná žena) říká, že přízeň Paní je na mě vidět na každém kroku. Chová se teď ke mně docela jinak. Dává mi hodně soukromých lekcí navíc a po šermu a dalších aktivitách pak spolu i do večera trávíme hodiny v sauně, nebo u bazénu a rozmlouváme. Laini je určitě půlelfka, protože lidská žena v jejím věku by už nebyla tak krásná. Má pěkné tělo a musím si dávat velký pozor, aby na mě nepoznala, jak se mi líbí a jak mě přitahuje.

Život v klášteře

Život v klášteře je krásný. Máme splečné ranní a večení modlitby a také obědy. Kromě studijních povinností pomáháme kněžkám s klášterními pozemky, úpravou chrámu... Vlastně to stejné jako v Taranně, akorát tady je všechno větší a práce je víc.

Na pokoji jsem s Taniel a Elanil. Obě jsou půlelfky a Taniel je z nás tří nejstarší. Taniel je z nás tří nejstarší a také chce být bojovou kleričkou. Elanil je snílek. Má křehkou postavu a dokáže vždy každému dobře poradit. Ale mám tady i další kamarádky a spřízněné duše! Třeba Lyriel, lidská dívka která má mimořádný talent pro péči o rostliny. Hodně pomáhá Miře, to je naše léčitelka. 

Miekka je, samozřejmě, ženský klášter. Jsou tu ženy a dívky různého věku, ras a talentů. Všechny nás ale spojuje láska k Paní Faye. A některé také vzájemná láska. Nemyslím teď lásku sesterskou, protože ta je tady všude. Myslím i lásku mezi ženami. Je jen logické, že ženy spojené na tolika úrovních si mezi sebou hledají i družky. Celá naše velká komunita pro mě symbolizuje harmonii, kterou bych přála všem lidem Světa.

Laini

Už nějaký čas to mezi námnou a Laini viditělně jiskřilo. Víc jsme se navzájem dobíraly, různé poznámky byly víc a víc osobnější. Ale já k ní stále chovala velkou úctu. Laini je mimořádná žena. Měla sice milující maminku, ale otce nikdy nepoznala. Z chudých poměrů se svou energií dostala na jedno z předních míst našeho kláštera. Než začala učit, strávila několik let po Světě jako bojová klerička. I když mě Tanil často nabádala, nedovolila bych si vůči Laini udělat první krok.

Při jedné lekci šermu, jsem špatně došlápla a pohmoždila jsem si kotník. Laini, která cvíčení přihížela mě odvedla do horního patra ubytovacího křídla kláštera. Tam, kde měly své komnaty členky Rady. Kotník mi pečlivě ošetřila a nabídla mi koupel v teplé vodě své lázně. Tam naše láska konečně dostala prostor a už jsem v jejích (teď našich) komnatách zůstala.

O mém vztahu s jednoun z hlavních žen se samozřejmě vědělo. Vztahy v rámci kláštara rozhodně nejsou vyjímkou. Naopak jsem často měla pocit, že zvlášť Laini mnoho sester náš vztah upřímně přeje. Vědělo se, že od svého návratu z Ventary žádný dlouhodobý vztah neměla.

Rozhodně jsem od ní ale nemohla čekat žádnou protekci. Naopak se mého výcviku chopila ještě urputněji. Trénovala a studovala jsem denně a s velkým zápalem. Po nějakém čase se mi Laini svěžřila o snu, který jedné noci měla: Mě jako paladinku s Fayeiným andělem po boku, jak společně bojujeme proti stvůrám temnot. To vidění se jí opakovalo ve snech i při našich společných modlitbách. Přiznám se, že jsem se zamilovala do té představy a o to usilovněji jsem trénovala. Vše bylo namířeno správným směrem, dokud se v klášteře neobjevil Ingvar.