Druidové ve Světě jsou fascinující a zároveň nejednotnou skupinou, která v sobě kombinuje prvky spirituality, filozofie a praktického přežití v souladu s přírodou. Jejich organizace je více neformální, což odpovídá jejich důrazu na individualitu a místní vazby, ale určitou strukturu mají.
Druidové se sdružují do tzv. kruhů, což jsou volná společenství, která často odpovídají konkrétní geografické oblasti (například lesu, horám, bažině nebo poušti). Každý kruh má své vlastní tradice, rituály a zvyklosti, odrážející místní přírodní podmínky. Některé kruhy jsou známé svou pohostinností a léčitelstvím, zatímco jiné jsou proslulé svou bojovností a nekompromisní ochranou přírody.
Ačkoli druidové zpravidla odmítají hierarchii ve formálním smyslu, určitý respekt a nepsané autority přirozeně vznikají:
Zkušení druidové, kteří mají hluboké spojení s přírodou a působí jako rádci a učitelé. Tito druidové často předsedají rituálům a jsou považováni za duchovní vůdce kruhu.
Bojovní druidové, kteří se specializují na ochranu svého území. Jsou to právě oni, kdo „učí les“ bránit se pomocí magických sil.
Noví druidové, kteří prošli iniciačním rituálem, ale teprve si osvojují umění druidství. Tito jedinci se často potulují krajinou, aby rozšířili své znalosti a zkušenosti.
Druidové považují přírodu za živoucí a posvátný celek, a tak své rituály zaměřují na uctívání její rovnováhy. Rituály mohou zahrnovat:
Oslavy slunovratů, rovnodenností a přechodů mezi ročními obdobími.
Obnovení rovnováhy po katastrofách, válkách nebo nadměrném vyčerpání přírodních zdrojů.
Těmito obřady se druidové propojují s přírodou, ale také mezi sebou. Jsou příležitostí pro sdílení zkušeností a upevnění kruhu.
Druidové věří, že příroda je autonomní entitou, kterou je třeba respektovat a chránit. Nevidí ji jako „matku“, ale spíše jako partnera, se kterým spolupracují. Základní filozofie druidů zahrnuje:
Vše ve Světě musí být v rovnováze. Pokud dojde k přehnané expanzi civilizace nebo destrukci přírody, druidové cítí povinnost zasáhnout.
Každý druid je zodpovědný za své činy. V kruzích neexistuje žádná centrální autorita, ale druidové se řídí společnými hodnotami.
Druidové vnímají čas jako kruh, kde začátky a konce splývají. Změna je pro ně přirozená a nutná, stejně jako smrt a zrození.
Jak již bylo napsáno, druidové nemají své bohy. Věří v přírodu, jakožto partnera se kterým je potřeba neustále spolupracovat. Proto ze své podstaty mají problém s náboženstvími, které věří v nějaké nadpiřrozeno, které je postaveno nad přírodu.
Druidové vnímají služebníky Ellanthi jako příliš civilizované a vzdálené od přírody. Vyjímkou je frakce Itii, jejíž přívrženci se (stejně jako druidové) snaží o ochranu přírody a její přirozené využívání.
Druidové považují akšanské následovníky za nebezpečné, protože jejich touha po ničení a smrti je v přímém rozporu s učením druidů.
Ze všech náboženství mají druidové nejblíže asi ke keryáncům, protože ani u jedněch není vyšší bytost nadřazená přírodě. Život a přístup k němu ale mají odlišný.