Orkové mají robustní a svalnaté postavy, i když většinou nižší a kompaktnější než krollové. Jejich pokožka se pohybuje od tmavě zelené až po hnědavě olivovou, někdy se vyskytují i šedé tóny. Typické jsou výrazné špičaté zuby (dolní tesáky mohou mírně vyčnívat z úst) a široké čelisti. Vlasy bývají husté, černé či tmavě hnědé, často spletené do copů nebo dredů. Muži nosí jizvy jako symbol cti, ženy si zdobí tělo tetováním nebo kostěnými šperky. Orkyně bývají svalnaté, ale stále ženské – jejich krása je drsná, často divoká a působí nebezpečně přitažlivě.
Orkové obývají horské hřebeny a údolí, kde zakládají osady s palisádami a totemy. Žijí v kmenových společenstvích vedených náčelníky, přičemž rozhodující slovo má rada šamanů. Náčelnictví je dědičné, pokud nedojde na Roktar (viz níže). Do nížin sestupují jen vzácně – obvykle na lov, obchod, nebo při válce.
Na rozdíl od krollů, kteří si vybojovali vlastní území a usilují o uznání, orkové jsou „divocí strážci hor“. Jejich nenávist ke skřetům je legendární – často vedou krvavé války, které paradoxně chrání lidská sídla před nájezdy z divočiny. Z toho důvodu se těší u lidí určitému respektu, i když s nimi málokdo žije bok po boku. Jsou vnímáni jako hrdí, nebezpeční a nepředvídatelní spojenci, jejichž přítomnost může být požehnáním i hrozbou.
Orkové se dožívají zhruba 50–60 let. Jejich život je však plný bojů a tvrdých podmínek, takže jen málokdo se dožije skutečného stáří. Staří orkové jsou proto ctěni jako vzácní moudří šamani či vypravěči.
Orkové věří, že v jejich krvi plane „Oheň války“ – pradávný dar bohů, který jim dává sílu čelit jakémukoliv nepříteli. Tento oheň se projevuje v jejich bojovém šílenství, ale také ve vášni pro zpěv, bubny a tance, jimiž udržují své tradice.
Souboj o vedení klanu/vesnice. Kdokoli z kladnu může vyzvat svého náčelníka na Roktar - boj na život a na smrt. Vítěz bere vše. Poražený umírá. Rodina poraženého náčelníka přichází o své postavení.
orkové
věk dožití: 60 let
průměrná výška: 180 - 220 cm
průměrná váha: 80 - 120 kg