Šumění havraních křídel

Do Nimeru jsme se dostali bez jakýchkoliv dalších problémů. Cestou jsme od kupců jdoucích proti nám dozvěděli, že ve městě byl sice někdo (zase) zavražděn, ale pachatelé po sobě nezanechali žádné stopy. Ne Velkém náměstí jsme se rozloučili s ševcem a dohodli jsme se s ním, kde se večer sejdeme, aby nám předal naši odměnu.

Rozhodli jsme se jít k Orimu, abychom v době jarmarku nemuseli platit za předražené ubytování. Jelikož u sebe neseme hodně peněz, navrhnul jsem svým druhům, uložit část našeho jmění do banky. Každý jsme si tak založil vlastní konto, někdo s lepšími, někdo s horšími úroky. Pak jsme zašli ke kováři, kde si Bowdevan zadal zakázku na nové šípy, já na vyčištění zbroje a Filibert si zaplatil opravu svého nového “meče”. Pak už jsme zamířili k Orimu.

Ve svém alchymstickém krámku měl zrovna hosty, tak jsme nechtěli rušit. Jenomže hobitovi praskl řemen batohu a celý obsah se hlasitě rozkutálel po podlaze. I jeho tajemná kniha vypadla na podlahu a jeden z hostů, ve kterém jsme rozpoznali slepého kronikáře Throndila, se ke knize vrhnul, vzal ji do rukou a omdlel. Vše se seběhlo nesmírně rychle a nikdo z nás nestačil reagovat. Měli jsme o starého pána strach, ale podařilo se nám ho probrat.

Řekl nám, že v knize je jakýsi démon, jehož je možné vyvolat rituálem “Havraních křídel”. Souhlasili jsme, že budeme nápomocni a slíbili dodat silnou kyselinu a roh sukuby. Havraní peří měl ve svých zásobách Ori. Domluveno bylo, že obřad musí proběhnout dnes o půlnoci, neboť byl zrovna úplněk.

Jelikož mám nejvíc zkušeností se ženami, byl jsem vybrán abych sehnal roh sukuby, zatímco elf s hobitem měli za úkol, udělat ve městě nějakou diverzní akci, aby byla pozornost města odlákána mimo čtvrť, kde žije Throndil.

Nejdřív se pokusím převyprávět akci Filiberta a Bowdevana.

…

…

Já se vydal do hostince U dubu, kde jsem se již dřív potkal se zaklínačem Tarasem, který, jak mi řekl Ori, se po mě stejně sháněl. Skutečně jsem ho v krčmě našel a zeptal jsem se ho, kde do večera najít sukubu. Jak jsem předpokládal, poslal mě zeptat se do Pičarby a navrh dodal, že až skončím s touto podivnou akcí, má pro mě jednu zaklínačskou zakázku.

U Pičaryby mi moje stará známá bordelmamá, vynadala, ať nechodím za sukubou, když její děvčata jsou stejně lepší. Pak ale dodala, že ta mrcha, která jí bere zákazníky se nachází v jedné čtvrti dolního města. Nechal jsem u ní vzkaz pro svoje kumpány, kam mám namířeno. Stejně jsem jim nechal vzkaz i U dubu.

Došel jsem do čtvrtě, kam jsem byl vyslán, ale nevěděl jsem, jaký dům mám hledat. A hle: žebrák! Ti jsou vždy dobře informováni. A tak jsem mu pod příslibem groše položil jasnou otázku: Kde tady najdu sukubu? Žebrák, vidouc lesk zlatého penízku, ukázal na dveře a byl zklamán, když jsem mu nic nedal.

Otevřela mi stará babka a z prvu mě nechtěla pustit dovnitř, že prý nejsem sukubin tip. Ale otevřel jsem si sám a došel do suterénu, kde u kádě s horkou vodou, připravovala se sukuba na večerní hosty.

Byla krásná a její rohy byly naprosto výstavní, stejně jako její ňadra, pyšně se dmocí v horkém vzduchu. Asi jsem skutečně nebyl její tip, ale když jsem se svlékl a hupsnul do lázně, v mžiku byla u mě. Nejdřív jsme jen tak tlachali, až jsem svedl řeč na rohy. Byl jsem totiž od počátku přesvědčen, že nebude třeba, krásnou sukubu mordovat.

Přiznala mi, že rohy jí neustále rostou a tak jsem vyložil karty na stůl. Můj nápad se jí vůbec nelíbil, ale něco v jejích očích mi říkalo, že tahle holka ráda riskuje. Smluvil jsem s ní tedy tuto sázku: Zahrajeme si kostkový poker. Vyhraje-li, oholím si celý svůj plnovous. Budu-li ale já vítězem, nechá mě upilovat jí kus svého rohu a ještě si to spolu rozdáme. Nebudu chodit kolem horké kaše. Byly to nervy, ale vyhrál jsem. Nejdřív jsme strávili příjemné tři hodinky v její posteli, a kádi a na stole a sófa a pak jsem jí (bez pláče se to neobešlo) upiloval malý kus jednoho jejho rohu. Na závěr bych rád dodal, že její názor na trpaslíky jakožto milence se výrazně zlepšil.

Pak jsem zamířil k Throndilovi a tam jsem se setkal s hobitem, elfem, pánem domu a jeho pomocníkem Hoffem. Protože jsem dorazil jako poslední, vše už bylo připraveno. V patře, kde má slepec Throdnil pracovnu byl na zemi namalován veliký pentagram. Uprostřed je otevřena hobitova kniha a hmoždíř. Throndil vezme grygovi slzy, sukubin roh a havraní pera, všechno hodí do hmoždíře a plivne do něj. Když vše rozdrtí, polije kaší knihu a na nás všechny padne vidění:

Skupina lovců jede lesem. Před nimi utíká malé dítě, zakopne a spadne pod strom. Tu se před dítětem objeví zahalená postava. Vztáhne ruku se zlatým prstenem a červeným rubínem a.. vidění zmizí.

V jednom z rohů pracovny se objevuje přízrak, který jsme viděli ve vidění, nejblíž je Filibert, ale do boje se vrháme všichni. Máme od Throndila nakázáno, že se nikdo a nic nesmí dostat do kruhu kolem pentagramu. Podařilo se, ale Bowdevan na tom byl velice špatně. Ze záhadných okolností nechtěl hobit použít poslední zbytky naší léčivé vody, ale umírající Bowdevan ho kopnutím přesvědčil, že teď nebo nikdy.

Throndil pokračuje v rituálu a máme další vidění:

Stojíme ve sklepení ve kterém je několik postav s maskami a koukají na mapu Nimeru, konkrétně na hradní část.

V stejném rohu se zjevuje nový přízrak. Opět se na něj vrháme a společnými silami jej zaháníme, ničíme.

Obřad pokračuje a máme třetí obraz:

Královský bál a za králem se zjevuje nám známá postava. Podřezává královi hrdlo a krev prýští na všechny strany.

Tentokrát ale žádný přízrak. Jen za Throndilem se zjevuje postava a mocným škubnutím láme slepcovi vaz. V tu samou chvíli zachvátil celý dům požár a postava mizí ve dveřích. S elfem vyběhneme za ním na ulici a dáme se do pronásledování. Filibert to bere zkratkou oknem a už je nám v patách. Sledujeme nejasné stopy, které se ztrácí ve kapkách deště. Postava vyběhne po schodech na střechu domu a hobit za ní. Já a Bowdevan, pokračujeme stejným směrem po prázdné, mokré ulici. Honička trvá několik minut, když na delší rovince, vytáhne elf omračující šíp, zamíří a trefí vraha do zad. Tu k němu přiskočí Flibert a strhne kápi. Je to Hoff, Thondilův pomocník.

Blekotá něco o spiknut… že není cesty zpět... že konal na příkaz bratrstva dlouhých stínů… svět shoří... nastává nová éra, nejsme schopni to zastavit… Ale moc z jeho slov nechápeme. Víc se nám z něj nepodaří dostat a Hoff nám umírá v náručí. Na kru měl zavěšený zvláštní amulet ve tvaru plamene, který vrhá stín.