Opět na cestě

Postupně jsme se probudili ve Velké síni Nimerského hradu, který byl po útoku skřetů přeměněn na lazaret.Bowdevan z celého souboj vyšel téměř nezraněn, Filibert měl popálenou nohu a nejvíc jsem to odnesl já - probodnuté stehno, popálená hlava a zraněná ruka mi dělaly potíže, ale s pomocí místních léčitelek jsem byl již za týden schopen vstát. Když bylo zjištěno, že jsme schopni pohybu, přišel za námi hradní kastelán a za pomoci zbrojnošů nás odvedl do prostorné komnaty s třemi postelemi. Další milé překvapení na nás čekalo hned vedle - horká lázeň a několik pěkných lazebnic nám velmi zpříjemnili den, zejména Bowdevanovi. To odpoledne nás v našem novém pokoji navštívil hradní krejčí, změřil is nás a rychle nám spíchnul pěkné a padnoucí oblečení. Na večer nás opět vyzvedl kastelán a vedl nás hradem.

Vstoupili jsme do místnosti, kde bylo několik dobře oblečených mužů, ale na pokyn jednoho z nich všichni místnost opustili. Zůstali jsme my tři, mág Gerion, kastelán a král Bereth III. ten nás pak vyzval, abychom mu řekli, kdo jsme.

Slova se ujal Filibert a řekl králi vše od našeho příchodu do Severního království. Naší cestu od Ukhalmu přes Odensvik až do Nimeru. Jak jsme já a elf vyhráli turnaj a jak jsme se dozvěděli o dnešním atentátu bratrstva a že naším cílem byla jeho záchrana. Král Bereth je moudrý muž, doptával se, a k naší velké úlevě nám uvěřil a poděkoval.

Jako poděkování dostal Bowdevan koně, kterého pojmenoval Rocco, já dostal zaklínačský stříbrný meč (pojmenoval jsem ho Stroll, tedy v mé mateřštině “Pomalu kráčející”) a hobit dostal meč, vhodný k jeho velikosti.

Pak nám král uložil nové poslání - dostat se ke Klanům Půlměsíce a předat jim výzvu, aby se připojili k jeho armádě v nadcházející válce se skřety. K tomu nám dal nějaké listiny a propustil nás a Geriona, aby nám starý mág pomohl s přípravami.

Strávili jsme na hradě ještě pár dní, ve kterých jsme se zotavovali a ve kterých nám Gerion sehnal potřebné vybavení na cestu. Také mě a Filibertovi byli zapůjčeni poníci a jednoho rána jsme se vydali na cestu.

Naším plánem bylo jet podél Velké řeky Ume a zhruba napůl cesty k Odensviku odbočit na východ, projít Šerým lesem a následně se přes pusté pláně dostat do Tolheimu.

První pár dní jsme projížděli úrodným krajem, který jsme před několika týdny viděli jen z paluby Thorova kladiva, až jsme se jedné noci dostali mimo obydlená území a rozhodli se přenocovat v malé remízku. Elf s hobitem se vydali na lov a já se věnoval meditaci a tréninku boje s mečem. Pak jsme po večeři pokojně usnuli a nepostavili hlídku.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme se probudili svázani zády k sobě. Naše zavazadla přehrabovalo několik ničemů a jeden se zrovna blížil k nám. Naštěstí ale pouta byla příliš volná pro Filiho drobné ruce a tak překvapeného hrdlořeza zaskočil a s elfovou pomocí ho povalil na zem. Hluk ale přilákal další kumpány a strhla se bitka v ním jsme byli značně znevýhodněni, jelikož jsme u sebe neměli zbraně. S klacky z ohně a dýkami od našich soupeřů jsme se ale pustili do nerovného boje a po několika minutách proti nám stál poslední darmošlap - velitel téhle tlupy. Rozhodli jsme se jej ušetřit a získat z něj nějaké informace, ale bohužel v rámci boje padl náš poslední protivník do ohně a zemřel.

Rychle jsme zjistili, že nám nikdo neutekl a že máme všechno. Jestli jsme se ale stali obětmi náhodného přepadení, nebo jestli někdo ví o našem poslání to nevíme.

Vzal jsem si první hlídku a až do rána se už nic nestalo.