Na severu království Vesturheim se nachází malá vesnička Strážná. Na kopci za vesnicí stojí stará pevnost, která je již několik let zcela opuštěná. Je to sotva pár měsíců, kdy se v oknech pevnosti opět objevilo světlo a zrovna tou dobou se v okolí začínají podivně ztrácet lidé.

Do Strážné přijíždějí s vidinou odměny tři cestovatelé a společně pak vyrážejí do pevnosti zjistit, je-li mezi novým obyvatelem a ztrácením lidí nějaká spojitost.

Byl podzim roku 641, kdy se v okolí malé vesnice Strážná začali podivně ztrácet lidé. Tehdejší starosta tak nechal po okolních cestách rozvěsit ohlášení, že se hledají dobrodruzi, kteří by záhadu vyřešili. Den před vypršením lhůty se do místního hostince dotavil poloobr Navážka, kterému šaman vyvěštil, že nesplní-li do roka dobrý skutek, zemře. Když mu stateční obyvatelé výzvu přečetli, okamžitě se vydal do Strážné. V tu samou dobu se ve vsi objevil i Geirad - potulný lovec, který toužil strávit aspoň jednu noc v měkké posteli a vydělat si pár peněz.

Ten den se oba setkali se starostou Taimosem a také místním knězem Roskelem, který jim slíbil večer po modlitbě schůzku a nějaké cenné informace. Když ale modlitba skončila a Navážka s Geiradem zamířili k chrámu, Roskel nikde nebyl. Vrátili se tedy za starostou do hostince a ten jim řekl, že kněz někdy takto zmizí, většinou kvůli práci pro svůj řád. Také jim ale dal mapu staré pevnosti. Pak si Navážka ustlal na zemi v hospodě a Geirad po posledním pivu se starostou zamířil do svého pokoje.

Ráno ho probudila pěkná hostinského dcera a i když vypadala, že by si možná k němu na chvilku lehla, něžnostem odvyklý Geirad prostě vstal a šel se dolů nasnídat.

Byl čas vyrazit, a tak poloobr i lovec vyšli před hostinec, kde na ně již čekal starosta a také většina lidí z vesnice, včetně kněze Roskela.

Tu se na místo shromáždění přihnala mohutná postava světlovlasého barbara, který křičel, že se přidává k výpravě. “Tři lepší než dva” řekl si Geirad a Navážka jen tupě souhlasil.

Tak se ze Strážné vydali tři: poloobr Navážka, lovec Geirad a chrabrý barbar Percy, přezdívaný Lev.

Cesta na vrchol ke staré pevnosti jim trvala celý den, a tak se krátce po setmění utábořili v lese, tušíc, že jejich cíl je nedaleko. Navážka okamžitě usnul, Percy si vzal hlídku, ale Geirad šel lesem dál, aby zjistil, jak daleko od pevnosti jsou. Šel a šel lesem, až došel k potoku v hluboké strži. Přeskočil ho a po pár krocích byl najednou venku z lesa. Po své levé ruce pak uviděl temný, vysoký stín pevnosti. Šel pod jejími hradbami kolem otevřené brány a dál, aby zjistil, je-li v místech, kde to ukazovala mapa, stále probořená zeď. Když zjistil, že mapa nelhala, vrátil se do tábořiště.

Ráno vše halila hustá mlha a hrdinové se vydali lesní cestou k pevnosti. Přešli dřevěný můstek a stanuli před otevřenou branou. Geirad a Navážka se vydali doleva k díře v hradbě a Percy vstoupil do stínu brány.

“Huf, huf!” ozvalo se zaštěkání a vyskočil na něj velký pes. Barbar ale neváhal a svým těžkým kyjem hafana dvěma ranami ukončil. Opět nastalo mrtvolné ticho.

Tu z branky ve stěně ale vyšel muž a zvolal: "Puňťo! Kdo ti to udělal?" Pak si všiml barbara a pustil se s ním do křížku, ale ani on neměl příliš šanci.

Geirad, který zaslechnul psí štěkání se vrátil k bráně, kde akorát spatřil, kterak Percy ukončuje mužovo bytí na Světě. Společně se tak vydali na nádvoří, kde ve shořelém domku nalezli pozůstatky několika lidských těl. Do dalšího domu Percy vstoupil rázně a zastihl tak jeho obyatele, dva muže, poměrně nepřipravené. Leč byli dva. Jeden z nich se s ním pustil do boje, ale druhý vyběhl na nádvoří, kde ho ale Geirad sundal pěknou ranou ze svého loveckého luku.

V tom přišel i Navážka a bylo to tak dobře, protože svými mohutnými pažemi usmrtil další dva velké psi, kteří se vrhali na lovce. To už přišel i Percy, který porazil svého soka v chalupě.

Šli tedy opět společně přes nádvoří ke zbývajícím hospodářským stavením. Poloobr si to namířil rovnou ke stodole, neboť měl pocit, že tam slyší ženský výkřik. A skutečně - na hromadě sena tam ležela dívka a na dívce muž, který se jí zjevně pokoušel znásilnit. Jak ale za sebou uslyšel kroky, bleskově si natáhl kalhoty, popadl vidle a pustil se do boje. Ale Navážka měl kromě silných paží také dva druhy a společnými silami i tohoto protivníka usmrtili. Smrtící úder ale zasadila ona dívka, neboť Navážka, nemaje nic po ruce, vzal neštastnici za nohy a hodil s ní po soupeři. Tento náraz způsobil, že Etorm, jak se onen zločinec jmenoval, padl na své vlastní vidle a bídně pošel.

Percy pak vzal nebohou dívku do náruče a odnesl ji zpět na seno, kde se pokoušel ji ukonejšit. Lovec a poloobr, očekávajíce, že barbar bude pokračovat v započatém díle opustili stodolu. Ale to ještě neznali Percyho. Ten dívku skutečně jen utěšil a zjistil od ní, že zde slouží  tajemnému muži, který sídlí ve věži. Pak jí slíbil, že se pro ni vrátí a vyhledal své druhy na nádvoří. Společně pak vykročili vstříc hradní věži.

V přízemí byla velká jídelna a kuchyň. Po točitém schodišti, které vedlo nahoru i dolů, ve vydali do suterénu.

V malé místnosti nalezli několik skleněných sudů a v nich v podivné tekutině naložena lidská těla. Geirad ještě rychle prohlédl knihovnu, ale všechny knihy byly plné odpudivých obrázků lidských těl, že hned pokračovali po schodech dolů. Opět malá místnost a v ní několik klecí, visících asi půl metru nad zemí a v nich další lidská těla. Někde dvě, jinde pět..

A zase schody dolů, tentokrát ale ústící do chodby, spoře osvětlené pochodněmi. Z chodby byly pravidelné otvory vedoucí do malých cel. Nebudu zabíhat do podrobností, neboť jistě tušíte, že i v těchto celách byla lidská těla. Chodba nicméně vedla do většího sálu, který byl obložen velkou knihovnou. V rozích byla dvě, železná křesla s podivnou konstrukcí, takže člověk v něm sedící měl roztažené nohy zvednuté nahoru. Bohužel v jednom takovém křesle seděla mrtvá žena.

Tohle už bylo moc i na cinického Geirada a vyzvracel se. Ale šli dál, neboť tušili, že cíl téhle hrůzné cesty se blíží. Vešli do posledního sálu, na jehož konci stál kamenný stůl s tělem mrtvého mladíka. A tu uslyšeli šouravé kroky doprovázené pravidelným klapáním. Otočili se a spatřili kněze Roskela.

Nabídnul jim sice rychlou smrt, ale oni raději zvolili smrt jeho. Stálo je to mnoho práce. Roskel evidentně ovládal temnou magii, neboť povolal do boje mrtvého mladíka z oltáře, ale i s tím si hrdinové poradili. Z knězovy hole však šlehaly plameny a nebýt Geiradova zaříkávání, byl by kněz snad i zvítězil. Ale byl lovcem přidušen a nakonec mu Poloobr Navážka mocným úderem urazil hlavu.

Teď měli jedinou myšlenku - co nejrychleji se dostat z tohoto hrozného místa. A tak vyběhli chodbou a po schodech nahoru. Dílo zkázy dokonal Navážka, který strhal všechny hořící pochodně a tak když vyběhli do přízemní jídelny valil se ze sklepů mohutný dým požáru. Percy Lev šel do stodoly, kde našel dívku Samperu, vzal ji do náruče a všichni čtyři se vrátili do Strážné.

Geirad a Navážka zůstali ještě několik dní, ale život na jednom místě pro ně nebyl a tak se brzy vydali na cestu. Nejdříve šli oba na východ a ještě asi týden putovali společně, ale i jejich cesty se nakonec rozdělili. Geirad se vydal na jih a Navážka pokračoval dál východní cestou.

Legenda praví, že se jejich cesty na krátko ještě spojily a to na jaře následujícího roku, když se potkali v hlavním městě Severního království. A jiná legenda říká, že Geirad, který si za celý život nevytvořil vztah k nikomu, byl z tohoto setkání rád.

Percy ve Strážné zůstal déle. Dokonce několik let žil spokojeně se Semperou na kraji vesnice a byl váženou postavou. Asi po třech letech ale jeho žena zemřela během kruté zimy a barbarovi se náhle opět zastesklo po svobodě. Putoval na východ až došel do trpasličích hor, do města Tridam, kde se o něm nějaké příběhy ještě zmiňují.  Ve Strážné ho už nikdy nespatřili, ale příběh o tom, jak spolu s lovcem a dobrým poloobrem přemohl zlého kněze se zde bude vyprávět navždy.