Les a oheň

Z kroniky rodu Athelardů, pánů Podhoří

V polovině února roku 315, jen několik dní poté co vznešený vznešený Cedrik kladivo pravdy, přítel trpaslíků a ochránce druidů, pán Podhoří oslavil své devatenácté narozeniny, vydal se svým přítelem Chefem do lesů severně od města Rinne na každoroční slavost Nielden. Toho roku byly tyto slavnosti konané v utajení a ve strachu před knězem Endarem Worthem, který vedl odbojnou skupinu fanatiků, která přísahala, že vymýtí druidské hnutí.

Pán Cedrik, v té době již pasovaný, ale bez přízvisek, dorazil na slavnost a byl ve střehu, neb doba byla zlá. S mocým Chefem (duchem a odvahou velkým mezi trpaslickým lidem) se zapojil do slavností. Z vyprávění pána Cedrika víme, že onoho večera poprvé poznal svou budoucí choť Lunet, kterážto v doprovodu své paní matky a sestry také dorazila na slavnost. Pán Cedrik, uchvácen její krásou a milostí nesměle ji několikráte oslovil, zatímco jeho přítel Chef udivoval ostatní účastníky slavnosti svým vyhlášeným kulinářským uměním. Jest nunto zmínit, že zde započalo i slavné přátelství mezi pánem Cedrikem, udatným Chefem a slovutným hobitem, jenž je z legend znám jako Špenátník, neboť i on byl pívržencem přírody.

Slavnost probíhala v tíživé atmosféře nedávného pogromu ve městě Rinne a pod dohledem několika desítek zbrojných mužů. Přesto pan Špenátník objevil v lese cosi podivného a upozornil na to své nové přátele. Ti v touze po ochrěně slavících věřících dali se do pátrání a jen díky jejich odvaze nedošlo k tragédii. V hloubi lesa totiž uzřeli blížící se fanatiky v barvách Addrosových. Pán Cedrik, rytíř pasovaný a zkušený bojovník vydal se ihned na mýtinu a jal se organizovat obranu. Jeho věrní a poslušní přátelé zaujaly postavení (byť v sedě) na vysokých sosnách a procházející fanatiky kropili svými přesnými šípy.

Pán Cedrik povolal k sobě zbrojné muže a nařídil, aby ženy byly odvedeny do bezpečí lesa. Na prostorné mýtině pak sešikoval věrné a silným hlasem je povzbudil na duchu. Mocným dechem pak zadul na roh, aby dodal odvau těm, kteří potřebovali. I v ten moment se z lesa vyřítila přesila fanatiků oděných v nachové barvy a střetli se věrnými. Boj byl krutý, nelítostný a pán Cedrik v něm mnohokrát prokázal svou odvahu. S erbovním štítem odrážel všechny útoky a jeho kladivo jako šílené bilo zfanatizované jinověrce.

Když opadla první vlna útoku seznal pán Cedrik, že jeho řady značně prořídli. Nebylo divu. Fanatičtí kněží povolali bojovné anděly a využívali proti věrným nekalé, ohňové praktiky. Sílu do srdce však vlilo pánu Cedrikovi že spatřil mezi živými oba své druhy. S novou vlnou vášně a touhy po spravedlnosti vytáhl tentokrát on do útoku a věrní, vidouc jeho mimořádnou odvahu jej následovali. Došlo k dalšámu střetu, který byl ještě krvavější než první. Náhle se ozvala rána a všichni bojovníci na obou stranách padli v mdlobách k zemi.

Ne všichni. Z lesa vyšel samotný Endar Worth. Proti němu ze země a mdlob povstali Špenátník, Chef a druidka Heren. A započal boj. Šílený boj ve kterém po sobě Endar a Heren metaly nadpřirozené síly, Špenátník a Chef na kněze stříleli šíp za šípem. V beznaději, se však zdvihla další postava. V zakrvácené zbroji se do boje vřítil pán Cedrik. Zaujal Endarovu pozornost a v ten moment přilétl další šíp, vystřelený Chefem. Rána to byla natolik mimořádná, že prorazila knězovu zbroj a rozpárala jeho břicho. Šíp vyjel z jeho zad a Endar se zapotácel. Poháněn však fanatismem a nenávistí dál bojoval proti přesile. Šíleným úderem svého meče překonal Cedrikovu zbroj tak, že jen málokterý by se udržel ještě na nohou zda-li vůbec živ. Podivným kouzlem se pak snažil ovládnout pánovu mysl, ten ale zlomil psychický nápor, svůj hněv přetavil do útoku a posledním úderem zarazil své kladivo do Endarovi hlavy.

Když se pán Cedrik probudil, byl již v péči sličné Lunet a všichni přeživší jemu a jeho druhům provolávali slávu.

Endarovo hnutí bylo jeho smrtí ukončeno. Fanatici byli vyloučeni z církve a další jejich vůdce byli popraveni.

Pán Cedric si vysloužil svá přízviska a vědíc, že tím splnil přísahu svého mentora, slavného Athelarda, mohl se navrátit na panství, kterému mu nyní právem náleželo a kde jeho rod pokračuje do dnešních dní.

Za choť pojal sličnou Lunet, která jej obdarovala třemi syny a šesti dcerami. Na svatbě jim s hostinu s láskou připravil jeho věrný pítel Chef, který pro tuto příležitost vytvořil novou směs koření, kterou nazval věčná 315.

Přátelství s Chefem a Špenítníkem trvalo až do smrti všech tří slavných hrdinů a pokračuje dále, neb oba druhové našeho pána přišli na sklonku svých životů na tento hrad a jsou pohřbeni ve společné hrobce, která je udržována hned vedle hrobky pána Cedrika a jeho ženy Lunet. 

vznešený Cedrik, kladivo pravdy, přítel trpaslíků a ochránce druidů, pán Podhoří
296 - 379

paní Lunet
299 - 370

Chef
276 - 450

Augustus Špenátník
283 - 381