Tenhle příběh je krátký a dodnes se nikomu nepodařilo zjistit, jestli se opravdu stal. Ale pokusím se Vám vylíčit, jak jsem jej slyšel od obyvatel vesnice Durenwald u severních hranic Midronu.
V této vesnici, vybudované na pozůstatcích elfského sídliště, se od počátku traduje proroctví, která praví:
Zachvějě-li se pod tebou zem jednou,
v lese zříš pak chrám s mohutnou klenbou.
Zachvěje-li se pod tebou zem podruhé,
vezmi s sebou vše co je ti drahé.
Zachvěje-li se pod tebou zem potřetí,
nastane konec Světa, už nebude žádné početí.
A roku 640 se brzy ráno zem pod vesnicí zachvěla. A právě v ten moment do vesnice přišel Yaldrim. Elfský šermíř nesrovnaný se svým životem a toužící po dobrodružství. A po penězích. Smluvil tehdy se starostou Jochemem odměnu 50 zlatých, když zabrání dalšímu zemětřesení a "konci Světa". Yaldrim se vydal do lesa, spatřil elfský chrám, který vyrostl ze země, vešel dovnitř a víckrát ho nikdo nespatřil.
O pár hodin později procházel vesnicí elf Tazael, vystudovaný mág a začínající nekromant a vlastně jen ze zvědavosti se i on vydal do chrámu.
Když už se smrákalo, vrátil se Tazael zpět do vesnice. Když se ho ptali na Yaldrima, vypověděl, že v chrámu nikoho nenašel. Prošel prý chrámové chodby a bojoval s mnoha hrůzami o kterých ale vyprávět nechtěl. Zaplatil jednomu z prchajících vesničanů a odjel z vesnice pryč.
Nikdo neví, co se v podzemí chrámu stalo. Jisté je, že zem se zachvěla celkem čytřikrát, ale konec Světa nenastal. Smutnou pravdou zůstává, že v Durenwaldu nezůstala ani polovina obyvatel a z pěkné, prosperujícící vesnice se stala osada ponurých lidí, kteří navždy budou žít s vědomím, že kdesi pod jejich domovy žijí hrůzy o kterých nedokázal vyprávět ani nekromant.