Jaká byla moje první zkušenost s Dračákem?
Pokud nepočítám dětský “Dračák” ve školce a na táborech, tak bych řekl, že to bylo +/- v roce 2000 kdy jsem pod vedením svého bratra Pavla hrál “Jarikovo dobrodružství”.
Jak jsem se dostal do Hoď si!?
Myslím, že to byl Tadeáš, kdo mi napsal, že se něco chystá a jestli se chci přidat. A nebo to byl Tomáš?
Jaký je můj vztah k fantasy?
Fantasy miluju! Jako malý jsem právě s bráchou hrál Dračák a stejně tak i na druhém stupni ZŠ. Do toho Tolkien, jehož světem jsem fascinován a v posledních několika letech mě stejně nadchnul pan Sapkwovski se Zaklínačem.
Nejpamátnější zážitek z celého dosavadního hraní?
Jeden mě nenapadá, ale mezi ty slavné bych určitě zařadil Thongarovo první “Čuchej!” a hned asi druhé dobrodružství, kdy jsem sám doslova vysekal kluky z vězení. Taky jsem rád, že jsem nemusel zabít Sukubu a dokonce jsem s ní strávil velmi příjemných pár hodin.
Jako která z oblíbených fantasy/sci-fi postav by ses identifikoval?
Mám to složitější, ale asi takto: od mala mě to, díky Gimlimu, táhlo k trpaslíkům. Zároveň kdybych žil ve Středozemi jsem si jist, že bych byl hobit a žil si v klidu v Kraji. Ale taky jsem vždy miloval nebojácné hrdiny jako jsou Aragorn a Éomer. Mám v sobě ale i něco z Marigolda, tak si to proberte sami.
Čeho si na ostatních členech Hoď si! vážíš?
Že mě, starce, vůbec vzali mezi sebe a že mě tak dlouho tolerují.
Prozraď nám svou tajnou lásku k některé z fantaskních protagonistek?
Galadriel, Éowyn, Hermiona, Merida, Kim Possible a Triss Ranuncul. Ale všechny na základě filmů respektive hry. Jen z knížek mne žádná nenapadá.
Co vlastně na tom dračáku tak miluješ? (Ptá se manželka)
Že je tam mnohem snadnější hýbat dějinami. A taky, že dám život postavám, které by jinak byli nikým.
Která z věcí ti nikdy nemůže chybět na dobře prožitém hraní?
Krev nepřátel a medovina.